Leucogyrophana mollusca (Fr.) Pouzar 1958
dřevomorka meruňková
Systematika
|
Fungi Basidiomycota Agaricomycetes Boletales Hygrophoropsidaceae Leucogyrophana |
Popis
Plodnice jsou jednoleté, rozlité, na horním okraji někdy s úzkým římsovitým kloboukem. Jsou 1–3 mm tlusté, voskovité, slabě přirostlé k substrátu, s bílým vatovitým okrajem.
Hymenium (rouško) je zvlněné, vrásčité, laločnatě zprohýbané až labyrintické (merulioidní), v mládí je krémové, brzy živě oranžové až červenooranžové.
Výtrusy jsou oválné, 6–7,5 x 4–5 µm, hladké, dextrinoidní.
 |
Výskyt
Za příznivých podmínek vyrůstá po celý rok, nejvíce však od září do listopadu, roztroušeně, na tlejícím dřevu (pařezech) jehličnanů, především smrku a borovic, vzácněji i listnáčů.
Možná záměna
Velmi podobné jsou dřevomorka sesterská (Leucogyrophana sororia) nebo dřevomorka Romellova (Leucogyrophana romellii), mají však menší výtrusy. Podle Knudsen, Vesterholt a kol. (2018) dřevomorka sesterská (Leucogyrophana sororia) 4–5 (5,5) x 2,5–3 µm, dřevomorka Romellova (Leucogyrophana romellii) 4,5–5,5 x 3–4,5 µm. Taxonomie těchto druhů je však stále předmětem řešení.
Dřevomorka lesní (Serpula himantioides) má rouško žluté, žlutohnědé až hnědoolivové a výrazně větší výtrusy (9–12 x 5–7 µm).
Dřevomorka zlatá (Pseudomerulius aureus) má rouško žluté, později hnědnoucí, a menší výtrusy (3,5–5 x 1–2 µm).
Kuchyňské využití
Je nejedlá.
 |
 |
 |
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal
Literatura
 |
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha |
|
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha |
|
Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha |
Nálezy
0066-2024-0240 (07.10.2024, Středočeský kraj)
