Leucocortinarius bulbiger

Úvodní stránka

Myko atlas - Leucocortinarius bulbiger

Leucocortinarius bulbiger (Alb. & Schwein.) Singer 1945

bělopavučinec hlíznatý

Systematika

Fungi
Basidiomycota
Agaricomycetes
Agaricales
Tricholomataceae
Leucocortinarius

Synonyma

Agaricus bulbiger Alb. & Schwein. 1805
Armillaria bulbigera (Alb. & Schwein.) P. Kumm. 1871
Cortinarius bulbiger (Alb. & Schwein.) J.E. Lange 1935
Cortinellus bulbiger (Alb. & Schwein.) Pat.

Popis

Klobouk je široký 40–100 mm, nejprve polokulovitý, s podehnutým až podvinutým okrajem spojeným se třeněm bílým vláknitým závojem, později sklenutý až rozprostřený, jemně vláknitý, červenohnědý, oranžově hnědý, při okraji světlejší, někdy nažloutlý. Zbytky závoje mohou u mladších plodnic na pokožce klobouku vytvářet bělavé, přitisklé, strupovité šupiny.

Lupeny jsou bělavé nebo krémové, později hnědnoucí.

Třeň je válcovitý, 50–100 x 10–15 mm, na bázi s výraznou odsedlou hlízou širokou až 35 mm, bělavý, později hnědnoucí. V horní třetině třeně mladých plodnic zůstává hrubě vláknitý, odstávající, brzy mizející prsten

Dužnina je bílá až krémová, bez výraznější vůně a chuti.

Výtrusný prach je krémový.

Výtrusy jsou široce elipsoidní, 6,5–9 x 4–5,5 µm, průsvitné, hladké, neamyloidní.

Hymeniální cystidy a přezky chybí.

Výskyt

Roste od července do října, nehojně, v listnatých, jehličnatých i smíšených lesích. V literatuře je často udáván výskyt pod smrky a jedlemi, se kterými (pravděpodobně) tvoří mykorzhizu. Upřednostňuje bohatší vápnité půdy.

Možná záměna

Pro výrazný bílý vláknitý závoj a zřetelnou hlízu na bázi třeně vypadá jako pavučinec podrodu Phlegmacium, má však světlý výtrusný prach a patří do čeledi čirůvkovitých (Tricholomataceae). Je celosvětově jediným zástupcem rodu Leucocortinarius, při troše pozornosti prakticky nezaměnitelný.

Kuchyňské využití

Je jedlý. Podle Holec a kol. (2012) jedlý a chutný.

Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Oldřich Jindřich

Literatura

	Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
	Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha
	Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha
	Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha
	Ladislav Hagara (1993): Atlas hub. Neografia, Martin