Lepista sordida

Úvodní stránka

Myko atlas - Lepista sordida

Lepista sordida (Schumach.) Singer 1951

čirůvka špinavá

Systematika

Fungi
Basidiomycota
Agaricomycetes
Agaricales
Tricholomataceae
Lepista

Popis

Klobouk je široký 40–60 mm, tenký, poměrně křehký, hygrofánní, nejprve sklenutý s krátce podehnutým okrajem, brzy plochý, někdy se středovým hrbolem, v dospělosti prohloubený se zprohýbaným okrajem. Povrch klobouku je nejprve (zejména za vlhka) sytě růžovofialový až fialový, stářím a za sucha světle šedohnědě blednoucí, někdy však již od mládí pouze šedohnědý.

Lupeny jsou spíše řídké, prostřídané lupénky, špinavě bílé až lilákově fialové, většinou oproti klobouku zbarvené o něco živěji, stářím hnědě vybledající, u třeně vykrojené a krátkým zoubkem sbíhavé.

Třeň je válcovitý, 30–60 x 5–10 mm, směrem k bázi někdy mírně rozšířený, jemně vláknitý, zbarvený podobně jako klobouk.

Dužnina je tenká, křehká, za vlhka šťavnatá, nafialovělá nebo našedlá, v třeni později houbovitá. Chuť i vůně jsou nevýrazné.

Výtrusný prach je smetanový, lehce narůžovělý.

Výtrusy jsou eliptické, 6–8,5 x 4–5 µm (Qav přibližně 1,6), bezbarvé, poměrně hrubě ornamentované.

Výskyt

Roste roztroušeně od září do prosince, výjimečně také na jaře, na loukách, v parcích, ale i na poli nebo na kompostu, na živinami bohatých půdách. Někdy roste v malých trsech.

Možná záměna

Dosti se podobá hojnější čirůvce fialové (Lepista nuda), je však drobnější, tence masitá a postrádá intenzivní vůni. Plodnice čirůvky fialové nebývají zbarveny do růžova.

Méně zkušený houbař by ji mohl zaměnit také za lakovku ametystovou (Laccaria amethystina), ta však roste především v lesích, má menší klobouk a obvykle dosti dlouhý třeň.

Kuchyňské využití

Jedlá houba, houbaři však dávají přednost větším druhům podzimních čirůvek z rodu Lepista, především čirůvce fialové.

Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal

Literatura

	Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
	Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha
	Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha
	Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha
	Gerrit J. Keizer (2005): Encyklopedie Houby. Rebo Productions CZ, Dobřejovice, 2. vydání
	Ladislav Hagara (1993): Atlas hub. Neografia, Martin