Lepista personata

Lepista personata (Fr.) Cooke 1871

čirůvka dvoubarvá

Systematika

Synonyma

Lepista saeva (Fr.) P.D. Orton 1960

Popis

Klobouk je široký 50–150 mm, nejprve polokulovitý, později dlouho sklenutý, v dospělosti až plochý nebo mělce prohloubený, spíše nehygrofánní, bledě smetanový, šedivý, šedookrový až světle hnědý, hladký, lysý, za vlkhka lepkavý. Okraj klobouku je zprvu podehnutý a zůstává dlouho zahnutý, v dospělosti je ostrý a zvlněný.

Lupeny jsou poměrně husté a úzké, prostřídané lupénky, bělavé až smetanové, bez fialových odstínů, s výjimkou starších plodnic světlejší než povrch klobouku, u třeně vykrojené a malým zoubkem sbíhavé.

Třeň je válcovitý, 30–60 x 15–30 mm, často krátký, na světlejším podkladu jemně (podélně) fialově vláknitý, stářím poněkud blednoucí, plný.

Dužnina je vodnatě bělavá, ve třeni mírně nafialovělá. Vůně je nevýrazná. Chuť mírná, nasládlá.

Výtrusný prach je smetanový, lehce narůžovělý.

Výtrusy jsou eliptické, 6–9 x 4–6 µm (Qav přibližně 1,5), bezbarvé, velmi jemně ornamentované.

Výskyt

Roste hojně od září do prosince, výjimečně také v dubnu nebo květnu, v trávě v parcích, při okrajích lesa (uprostřed lesa jen výjimečně), na loukách a v zahradách, jednotlivě, ve skupinách nebo i v kruzích.

Možná záměna

Lze ji zaměnit za starší plodnice čirůvky fialové (Lepista nuda), které ztratily původní výraznější zbarvení klobouku a lupenů. Čirůvka fialová roste spíše v lesích než mimo les.

Podobně stavěná čirůvka kosatcová (Lepista irina) má třeň již od mládí bělavý.

Nezkušený houbař by čirůvku dvoubarvou snad mohl zaměnit i za některé fialové pavučince, které však mají rezavě hnědý výtrusný prach barvící lupeny a zbytky pavučinky.

Kuchyňské využití

Čirůvka dvoubarvá je dobrá jedlá houba ceněná také pozdní dobou růstu. Někteří houbaři si stěžují, že po tepelné úpravě lehce zavání myšinou, nicméně kolují legendy, že po speciální přípravě lze z těchto čirůvek připravit dokonalou omáčku.

Čirůvka dvoubarvá je tržní houba, plodnice nasbírané v přírodě lze prodávat na trzích.

Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal, Tomáš Chaluš

Literatura

	Fellner R. (2016): Atlas krkonošských mechorostů, lišejníků a hub 2, Správa Krkonošského národního parku
	Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
	Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha
	Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání
	Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha
	Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha

Nálezy

  0195-2020-0001 (01.03.2020, Praha)