Lepiota ochraceofulva P.D. Orton 1960
bedla aromatická
Systematika
|
Fungi Basidiomycota Agaricomycetes Agaricales Agaricaceae Lepiota |
Synonyma
Lepiota cookei Hora 1960
Popis
Klobouk je široký 30–70 mm, nejprve polokulovitý, později sklenutý až plochý, někdy s nevýrazným středovým hrbolkem, na bělavém, krémovém až žlutooranžovém podkladu pokrytý drobnými, soustřednými, okrovými až oranžově okrovými šupinkami. V mládí může být okraj klobouku ověšen velmi drobnými a rychle mizejícími zbytky bělavého závoje.
Lupeny jsou středně husté, bělavé nebo krémové, v dospělosti až oranžově okrové, u třeně vykrojené, připojené k nízkému límečku (kolárek), který se třeně nedotýká.
Třeň je válcovitý, 50–80 x 5–10 mm, na bázi rozšířený, někdy s kulovitou hlízou širokou až 15 mm, krémový, nažloutlý až světle oranžově okrový, ve spodní části s bělavými až oranžově okrovými vločkami závoje, vytvářejícími někdy prstencový vzor.
Dužnina je bělavá, pod pokožkou klobouku a třeně naoranžovělá, stářím postupně oranžově okrová. Vůně je silná, nasládle chemická, nepříjemná (čokoláda, pryž, prací prášek, rybina, žluklý olej). Chuť je nevýznačná.
Výtrusný prach je bílý.
Výtrusy jsou elipsoidní až válcovité, 6–8,5 x 3,5–5 µm, dextrinoidní.
Cheilocystidy jsou hojné, nepravidelně kyjovité.
 |
Výskyt
Roste od července do října, vzácně, v opadu listnáčů i jehličnanů na humózních půdách.
Možná záměna
Bedla nažloutlá (Lepiota magnispora) má nevýrazný pach a zcela odlišné výtrusy.
Kuchyňské využití
Je pravděpodobně jedovatá, podezřelá z obsahu amatoxinů.
 |
 |
 |
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal, Oldřich Jindřich
Literatura
 |
Gerault A. (2005): Agaricales, version 2.1 |
|
M. Candusso, G. Lanzoni (1990): Lepiota s.l., Fungi Europaei 4, Italia |
Nálezy
0071-2020-0304 (30.09.2020, Jihočeský kraj)
0066-2019-0158 (27.09.2019, Praha)
