Lepiota griseovirens

Lepiota griseovirens Maire 1928

bedla šedozelenavá

Systematika

Synonyma

Lepiota obscura (Locquin ex Bon) Bon 1993

Popis

Klobouk je široký 15–30 (40) mm, nejprve zvoncovitý, později ploše sklenutý až plochý, obvykle se středovým hrbolem, zprvu tmavě zelenošedý, olivově šedý nebo hnědoolivový, přičemž pokožka se od okraje klobouku postupně rozpadá na drobnější, někdy soustředně uspořádané šupiny na krémovém, někdy oranžovějícím nebo reznoucím podkladě. Střed klobouku zůstává tmavý, okraj klobouku je světlejší a v mládí bývá ověšen bělavými zbytky vela.

Lupeny jsou středně husté, prostřídané lupénky, u třeně volné, bílé, později okrovějící.

Třeň je válcovitý, 30–60 x 2–6 mm, na bázi někdy s nevýraznou hlízou, bělavý nebo krémový, od báze oranžovějící, později rezavějící, v dospělosti dutý. Ve spodní části, pod rychle mizejícím vlnatým prstenem, je třeň pokrytý řidšími šedozelenými nebo šedoolivovými šupinami vytvářejícími někdy náznak pásování.

Dužnina je v klobouku bělavá, ve třeni narezlá. Vůně je spíše nepříjemná, přirovnávána k vůni bedly hřebenité (Lepiota cristata). Chuť je nepříjemná.

Výtrusný prach je bílý.

Výtrusy jsou nepravidelně eliptické, často na jednom konci uťaté, 6,5–9,5 x 3–4,5 µm, dextrinoidní (Melzerovým činidlem se zbarvují červenohnědě).

Ostří lupenů je sterilní, cheilocystidy jsou nepravidelně kyjovité, 20–50 x 5–10 µm.

Výskyt

Roste od srpna do listopadu, dosti vzácně, obvykle v malých skupinách, ve vlhkých a teplých lesích a křovinách, zpravidla v opadu pod listnáči (buk, dub, líska, jasan), uváděn je i růst pod jehličnany.

Možná záměna

Podobná bedla Grangeova (Lepiota grangei) je výrazněji zeleně nebo zelenoolivově zbarvena. Oba druhy lze snadno rozlišit srovnáním velikosti výtrusů.

Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal

Literatura

	Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
	Gerault A. (2005): Agaricales, version 2.1
	Else C. Vellinga, Henk A. Huijser (1993): Notulae ad Floram agaricinam neerlandicam - XXI, Lepiota section Stenosporae. Hortus Botanicus, Leiden. Volume 15
	M. Candusso, G. Lanzoni (1990): Lepiota s.l., Fungi Europaei 4, Italia

Nálezy

  0066-2019-0159 (27.09.2019, Praha)
  0066-2016-0121 (14.10.2016, Středočeský kraj)