Lepiota grangei

Lepiota grangei (Eyre) Kühner 1934

bedla Grangeova

Systematika

Synonyma

Lepiota grangei (Eyre) J.E. Lange 1935
Lepiota ochraceocyanea Kühner 1934
Lepiotula grangei (Eyre) E. Horak 1980
Schulzeria grangei Eyre 1903

Popis

Klobouk je široký 15–30 (40) mm, nejprve zvoncovitý, později ploše sklenutý až plochý, obvykle se středovým hrbolem, v mládí živě modrozelený a plstnatý, přičemž pokožka se od okraje klobouku postupně rozpadá na šedozelené, šedoolivové nebo olivově hnědé šupiny vystupující na krémovém, brzy oranžovějícím podkladě. Okraj klobouku mladých plodnic je ověšen bělavými zbytky vela.

Lupeny jsou středně husté, prostřídané lupénky, u třeně volné, bílé, postupně krémové, nakonec naoranžovělé nebo rezavě skvrnité, zejména na ostří.

Třeň je válcovitý, 30–60 x 2–6 mm, na bázi někdy s nevýraznou hlízou, bělavý nebo krémový, ve spodní polovině, pod rychle mizejícím prstenem pokrytý šupinami zbarvenými podobně jako šupiny klobouku, od báze oranžovějící až rezavě hnědý, v dospělosti dutý.

Dužnina je v klobouku bělavá, ve třeni od báze rezavě hnědá. Vůně je spíše nepříjemná, někdy nenápadná, je přirovnávána k pestřecům nebo k vůni bedly hřebenité (Lepiota cristata). Chuť je mírná.

Výtrusný prach je bílý.

Výtrusy jsou nepravidelně eliptické, často na jednom konci uťaté, 10–14,5 x 3,5–4,5 µm, dextrinoidní (Melzerovým činidlem se zbarvují červenohnědě).

Ostří lupenů je sterilní, cheilocystidy jsou nepravidelně kyjovité nebo vřetenovité, 20–40 x 8–12 µm.

Výskyt

Roste od června do listopadu, dosti vzácně, ve vlhkých listnatých lesích, v křovinách, parcích. Upřednostňuje humózní nebo vápnité půdy.

Možná záměna

Velmi podobná a na podobných stanovištích rostoucí je taktéž vzácná bedla šedozelenavá (Lepiota griseovirens). Liší se méně výrazně, spíše šedoolivově zbarveným kloboukem. Velmi dobře je lze rozlišit mikroskopicky, bedla šedozelenavá má menší výtrusy.

Autorství textů: Karel Tejkal, Martin Bartůšek
Autorství obrázků: Karel Tejkal, Tomáš Chaluš

Poznámky k systematice

Česky také bedla tmavozelená (AOPK).

Literatura

	Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
	Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha
	Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání
	Holec J., Beran M. a kol. (2006): Červený seznam hub (makromycetů) České republiky, Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, Praha
	Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha
	Gerault A. (2005): Agaricales, version 2.1
	Else C. Vellinga, Henk A. Huijser (1993): Notulae ad Floram agaricinam neerlandicam - XXI, Lepiota section Stenosporae. Hortus Botanicus, Leiden. Volume 15
	M. Candusso, G. Lanzoni (1990): Lepiota s.l., Fungi Europaei 4, Italia

Nálezy

  0066-2016-0069 (06.08.2016, Plzeňský kraj)