Lepiota erminea (Fr.) Gillet 1874
bedla hranostajová
Systematika
|
Fungi Basidiomycota Agaricomycetes Agaricales Agaricaceae Lepiota |
Synonyma
Lepiota alba (Bres.) Sacc. 1887
Popis
Klobouk má průměr 25–50 mm, při růstu mimo les může být robustnější. V mládí má vejcovitý tvar, později zvoncovitý až rozložený s centrálním hrbolkem. Povrch klobouku je hedvábný až jemně vláknitý, ve stáří nebo za sucha se trhá na vláknité šupiny, má bílou nebo bělavou barvu, ve středu je krémově okrový. Zbytky vláknitého vela zůstávají na okraji klobouku a na třeni tvoří pavučinovitý pomíjivý prsten.
Třeň je vysoký 30–60 (100) mm, 3–5 mm tlustý, na bázi je mírně hlízovitě rozšířený, povrch třeně je bíle vláknitý na krémovém podkladu.
Výtrusný prach je bílý.
Výtrusy vřetenovité, 12–15 x 5–6 µm velké.
Roste nepříliš hojně na otevřených travnatých plochách, kolem rybníků, na travnatých okrajích lesů a v lužních lesích, často na ruderalizovaných stanovištích.
Kuchyňské využití
Většinou je označována za nejedlou.
Autorství textů: Věra Svobodová
Poznámky k systematice
Candusso a Lanzoni (1990) rozlišuje Lepiota erminea (Fr.) Gillet a Lepiota alba (Bres.) Sacc. jako dva samostatné druhy.
Literatura
 |
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha |
|
Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha |
|
Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání |
|
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha |
|
Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha |
|
Gerrit J. Keizer (2005): Encyklopedie Houby. Rebo Productions CZ, Dobřejovice, 2. vydání |
|
Gerault A. (2005): Agaricales, version 2.1 |
|
M. Candusso, G. Lanzoni (1990): Lepiota s.l., Fungi Europaei 4, Italia |
Nálezy
0071-2020-0067 (28.06.2020, Karlovarský kraj)
