Lentinula edodes

Lentinula edodes (Berk.) Pegler 1976

houževnatec jedlý

Systematika

Popis

Klobouk je široký 40–100 mm, ploše sklenutý, s dlouho podehnutým okrajem ověšeným bělavými útržky závoje, brzy uprostřed mírně prohloubený, hnědý nebo rezavě hnědý, s bělavými, vláknitými, někdy soustředně uspořádanými šupinkami.

Lupeny jsou husté, bělavé nebo krémové, později hnědnoucí.

Třeň je válcovitý, 30–70 x 8–15 mm, často zahnutý, krémový nebo světle hnědý, s bělavým, okrovým, někdy naoranžovělým vlákněním nebo šupinkami, výjimečně s náznakem prstenu.

Dužnina je pevná, pružná, bílá, ve třeni dosti tuhá. Vůně je příjemně kořenitá. Chuť je mírná.

Výtrusný prach je bělavý.

Výtrusy jsou úzce oválné, 5–6,5 x 2,5–3 µm, průsvitné, hladké.

Výskyt

Po pečárce dvouvýtrusé (Agaricus bisporus) a hlívě ústřičné (Pleurotus ostreatus) je u nás (patrně i ve světě) v pořadí třetím nejčastěji uměle pěstovaným druhem houby. Pěstuje se na dřevěných špalcích listnatých stromů, na pilinách nebo na slámě. Pod názvem šiitake jej lze zakoupit i v běžných supermarketech.

V Evropě se ve volné přírodě vyskytuje sporadicky, pokud se rozšíří z pěstíren.

Poznámky

Houževnatec jedlý je zejména v čínské medicíně oceňován pro své léčivé účinky. Posiluje imunitu, snižuje hladinu cholesterolu, upravuje krevní tlak a preventivně působí i proti rakovině.

Možná záměna

Plodnice houževnatců rodu Neolentinus jsou tužší a pro kuchyňské využití nevhodné.

Šupinovky rodů Pholiota nebo Hemipholiota mají tmavý výtrusný prach.

Kuchyňské využití

Houževnatec jedlý je chutná jedlá houba. Uplatní se zejména v receptech asijské kuchyně.

Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Oldřich Jindřich, Vladimír Sojka

Literatura

	Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
	Gerrit J. Keizer (2005): Encyklopedie Houby. Rebo Productions CZ, Dobřejovice, 2. vydání
	Smotlacha M. (1991): Šií-také, další tajemná houba Dálného Východu.

Nálezy

  0071-2024-0102 (17.09.2024, Středočeský kraj)