Lentinellus cochleatus

Úvodní stránka

Myko atlas - Lentinellus cochleatus

Lentinellus cochleatus (Pers.) P. Karst. 1879

houžovec hlemýžďovitý

Systematika

Fungi
Basidiomycota
Agaricomycetes
Russulales
Auriscalpiaceae
Lentinellus

Synonyma

Clavicorona dryophila Maas Geest. 1975
Clitocybe cochleata (Pers.) P. Kumm. 1871
Lentinellus cornucopioides (Pers.) Murrill 1915
Lentinellus marcelianus P.-A. Moreau & P. Roux 1999
Lentinus cochleatus (Pers.) Fr. 1825
Lentinus cornucopioides (Pers.) J. Schröt. 1889
Lentinus dentatus Quél. 1886
Lentinus friabilis Fr. 1836
Merulius cornucopioides With. 1796
Omphalia cochleata (Pers.) Gray 1821
Pocillaria cochleata (Pers.) Kuntze 1891
Pocillaria friabilis (Fr.) Kuntze 1891

Popis

Klobouk je široký 20–70 mm, tence masitý, hluboce a nepravidelně nálevkovitý, uchovitý, kornoutovitý, v mládí s podehnutým okrajem, červenohnědý až žlutohnědý, postupně vybledávající, hladký nebo jemně vrásčitý.

Lupeny jsou úzké, zprvu bělavé, postupně narůžovělé, nahnědlé až masově červenohnědé, na třeň dlouze sbíhavé, s pilovitým ostřím.

Třeň je většinou mírně excentrický až postranní, 20–100 x 4–10 mm, rýhovaný, pod lupeny v barvě klobouku, směrem k bázi tmavnoucí, rezavě hnědý.

Dužnina je tuhá, pružná, bělavá, narůžovělá. Vůně je výrazně anýzová, varieta houževnatec hlemýžďovitý nevonný (Lentinellus cochleatus var. inolens) je však bez vůně. Chuť je mírná.

Výtrusný prach je bělavý.

Výtrusy jsou téměř kulovité, 4–5 x 3–4,5 µm, amyloidní, drobně bradavčité.

Výskyt

Roste od července do listopadu, nepříliš hojně, obvykle v bohatých trsech, na tlejících zbytcích dřeva listnáčů (bříza, buk, dub), vzácně jehličnanů.

Možná záměna

Příbuzné druhy, například houžovec bobří (Lentinellus castoreus) nebo houžovec medvědí (Lentinellus ursinus) obvykle nevoní po anýzu a mají často palčivou dužninu.

Po anýzu voní plodnice houževnatce vonného (Lentinus suavissimus), rostoucí však obvykle jednotlivě na dřevě vrb a topolů.

Kuchyňské využití

Jedlá, ale pro tuhost dužniny nepříliš kvalitní houba. Sbírají se pouze mladé plodnice.

Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal

Poznámky k systematice

Česky také houževnatec hlemýžďovitý.

Literatura

	Fellner R. (2016): Atlas krkonošských mechorostů, lišejníků a hub 2, Správa Krkonošského národního parku
	Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
	Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha
	Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání
	Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha
	Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha
	Ladislav Hagara (1993): Atlas hub. Neografia, Martin