Leccinum variicolor

Úvodní stránka

Myko atlas - Leccinum variicolor

Leccinum variicolor Watling 1969

kozák barvoměnný

Systematika

Fungi
Basidiomycota
Agaricomycetes
Boletales
Boletaceae
Leccinum

Synonyma

Boletus variicolor (Watling) Hlaváček 1988
Krombholziella variicolor (Watling) Šutara 1982
Leccinum griseum (Quél.) Singer 1966
Leccinum thalassinum Pilát & Dermek 1974

Popis

Klobouk je široký 50–100 (120) mm, nejprve polokulovitý, později sklenutý (poduškovitý), šedý, šedohnědý až šedočerný, někdy se zeleným odstínem, téměř vždy se světlejšími skvrnami, v mládí jemně plstnatý, za vlhka mírně lepkavý.

Rourky i póry jsou bělavé, později našedlé, u třeně vykrojené, při otlačení pomalu světle šedohnědé.

Třeň je válcovitý nebo kyjovitý, 70–150 x 10–25 mm, na bělavém nebo našedlém podkladu s tmavě šedohnědými až černými šupinkami, na bázi s modrozelenými skvrnami.

Dužnina je bělavá, na řezu pří vrcholu třeně často mírně narůžovělá, v bázi třeně modrozelená. Vůně je nevýrazná, chuť mírná.

Výtrusný prach je hnědý nebo olivově hnědý.

Výtrusy jsou vřetenovité, úzké, 14–19 x 5–7 µm.

Výskyt

Roste od července do listopadu, roztroušeně, vždy ve spojení s břízou (Betula). Vyhledává vlhké lokality s kyselou půdou.

Možná záměna

Roste často pohromadě s dalšími druhy kozáků vázaných na břízu.

Hojnější kozák březový (Leccinum scabrum) má dužninu na řezu neměnnou, na bázi třeně vždy bez modrozelených odstínů.

Kozák šedohnědý (Leccinum brunneogriseolum) má výrazně světlejší plodnice se světlými nekontrastními šupinkami na třeni.

Kuchyňské využití

Jako ostatní druhy kozáků je i kozák barvoměnný výborná jedlá houba, sbírat bychom však měli jen mladší plodnice, starší mívají velmi měkký klobouk a naopak tuhý vláknitý třeň. V oblastech, kde se vyskytuje vzácně, bychom jej měli chránit.

Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal

Poznámky k systematice

Bývá také uváděn s českým jménem kozák šedozelený, někdy jako kozák pestrý, zde se držíme českého jména dle číselníku AOPK.

Literatura

	Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
	Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání
	Šutara J., Mikšík M., Janda V. (2009): Hřibovité houby. Academia, Praha
	Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha
	Holec J., Beran M. a kol. (2006): Červený seznam hub (makromycetů) České republiky, Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, Praha
	Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha
	Ladislav Hagara (1993): Atlas hub. Neografia, Martin