Lactarius quieticolor

Lactarius quieticolor Romagn. 1958

ryzec osmahlý

Systematika

Synonyma

Lactarius deliciosus var. hemicyaneus (Romagn.) Krieglst. 1991
Lactarius deliciosus var. quieticolor (Romagn.) J. Blum 1976
Lactarius hemicyaneus Romagn. 1958
Lactarius quieticolor var. hemicyaneus (Romagn.) Basso 1999

Popis

Klobouk je široký 30–100 mm, brzy ploše sklenutý a uprostřed prohloubený, barevně dosti proměnlivý, kromě oranžově růžových či šedorůžových odstínů často šedohnědý, stříbřitě šedomodrý nebo šedomodrozelený, nepříliš výrazně soustředně ďubkovaný a pásovaný často jen při okraji. Pokožka klobouku je za suchého počasí matná a lysá, za vlhka lepkavá. Okraj klobouku je dlouho podehnutý až podvinutý.

Lupeny jsou středně husté, vysoké 4–7 mm, v kontrastu s barvou klobouku často živě oranžové, při poranění zelenající a postupně vínově červenající, na třeň široce připojené až krátce sbíhavé.

Třeň je válcovitý, 20–60 x 10–25 mm, na bázi často ztenčený, oranžově šedorůžový, většinou světlejší než klobouk, bělavě ojíněný s řídkými naoranžovělými ďubkami, dutý.

Dužnina je na řezu oranžově červenající, na některých místech zelenající. Vůně je příjemně ovocně pryskyřičnatá, chuť mírná, po chvíli jemně nahořklá. Mléko je živě oranžové, při zasychání hnědě až vínově načervenalé, chuti mírné, po chvíli nahořklé.

Výtrusný prach je okrový, jeho barva přibližně odpovídá hodnotě 3b podle stupnice Romagnesi (pro holubinky).

Výtrusy jsou široce eliptické, 7,5–10 x 6–8 µm, s neúplnou až téměř úplnou síťkou.

Výskyt

Roste od srpna do října v mykorhize s borovicemi (Pinus), především na prosvětlených, ale vlhčích místech, na kyselých půdách. Roste roztroušeně po celé republice, ale nikde není příliš hojný.

Možná záměna

Lze jej zaměnit s ostatními druhy ryzců s oranžovým nebo červeným mlékem. Záměna je možná především při absenci typického stříbřitě šedomodrozeleného zbarvení klobouku. Všechny ryzce s oranžovým nebo červeným mlékem jsou však jedlé a chutné.

Pod borovicemi roste ryzec pravý (Lactarius deliciosus) s živě oranžově zbarveným kloboukem a nápadně ďubkovaným třeněm. Vzácnější ryzec krvomléčný (Lactarius sanguifluus) má ihned vínově červené mléko, ryzec polokrvomléčný (Lactarius semisanguifluus) má na klobouku obvykle nápadně ostře zelené skvrny.

Hojný ryzec smrkový (Lactarius deterrimus) roste pod smrky.

Ryzec lososový (Lactarius salmonicolor) roste pod jedlemi a má klobouk zcela bez zelených či šedomodrých odstínů.

Autorství textů: Karel Tejkal, Martin Bartůšek
Autorství obrázků: Karel Tejkal, Tomáš Chaluš

Poznámky k systematice

Ve starší literatuře je někdy udáván pouze jako varieta ryzce pravého (Lactarius deliciosus), dnes je všeobecně považován za samostatný druh.

Literatura

	Socha R., Hák J., Kovač J., Vít A. (2015): Ryzce v lese, v kuchyni a s léčivými účinky, Eminent, Praha
	Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
	Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha
	Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání
	Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha
	Heilmann-Clausen J., Verbeken A., Vesterholt J. (2000): The genus Lactarius, The Danish Mycological Society, Second printing

Znaky v klíčích

Klíč k určování ryzců

Nálezy

  0087-2022-0152 (29.09.2022, Středočeský kraj)
  0071-2020-0250 (27.09.2020, Jihočeský kraj)
  0071-2018-0080 (03.10.2018, Jihočeský kraj)
  0066-2017-0132 (30.09.2017, Vysočina)