Lactarius lignyotus

Úvodní stránka

Myko atlas - Lactarius lignyotus

Lactarius lignyotus Fr. 1855

ryzec černohlávek

Systematika

Fungi
Basidiomycota
Agaricomycetes
Russulales
Russulaceae
Lactarius

Synonyma

Lactariella lignyota (Fr.) J. Schröt. 1889
Lactifluus lignyotus (Fr.) Kuntze 1891

Popis

Klobouk je široký 30–80 (100) mm, v mládí sklenutý, později plochý až prohloubený, často s výrazným středovým hrbolem, černohnědý až téměř černý. Pokožka je suchá, nápadně sametová až plstnatá a zvrásněná. Okraj klobouku je zprvu podehnutý až podvinutý, někdy mělce radiálně rýhovaný, v dospělosti obvykle ostrý a zprohýbaný.

Lupeny jsou středně husté, vysoké 3–5 mm, bílé, později smetanové, poraněním červenající, na třeň široce připojené a krátce sbíhavé.

Třeň je válcovitý, 40–100 x 5–15 mm, nejprve plný, v dospělosti dutý, černohnědý až černý, sametový, pod kloboukem v prodloužení lupenů krátce rýhovaný, na bázi bíle pstnatý.

Dužnina je bílá, poraněním slabě růžovějící až rezavějící. Vůně nenápadná, chuť mírná, lehce oříšková. Mléko je čistě bílé, na vzduchu zvolna žloutne, ve styku s dužninou červená.

Výtrusný prach je okrový. Jeho barva přibližně odpovídá hodnotě 3c podle stupnice Romagnesi (pro holubinky).

Výtrusy jsou téměř kulovité, 8–10 x 7–9 µm, s vysokými hřebínky vytvářejícími neúplnou síťku.

Výskyt

Roste od července do října, jednotlivě nebo ve skupinách, hojně v podhorských a horských jehličnatých lesích, kde mykorhizu tvoří se smrky. V nižších polohách většinou zcela chybí.

Možná záměna

Pod smrky na obdobných stanovištích roste ryzec smoločerný (Lactarius picinus). Vytváří o něco větší plodnice a jeho mléko je po delším ochutnávání palčivé.

Podobně zbarvené a robustnější plodnice vytváří také ryzec Romagnesiho (Lactarius romagnesii), který roste vzácně pod buky na zásaditých půdách. Má klobouk bez hrbolu, v mládí krémové lupeny a vyšší (křídlatou) ornamentiku výtrusů.

Vzácný ryzec sazový (Lactarius fuliginosus), rostoucí pod listnáči (zejména pod buky), má klobouk bez středového hrbolku a palčivou dužninu.

Kuchyňské využití

Je jedlý a chutný v nejrůznějších úpravách. Z něj připravené houbové škvarky mají delikatesní chuť pražených mandlí.

Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal

Literatura

	Fellner R. (2016): Atlas krkonošských mechorostů, lišejníků a hub 2, Správa Krkonošského národního parku
	Socha R., Hák J., Kovač J., Vít A. (2015): Ryzce v lese, v kuchyni a s léčivými účinky, Eminent, Praha
	Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
	Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha
	Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání
	Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha
	Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha
	Heilmann-Clausen J., Verbeken A., Vesterholt J. (2000): The genus Lactarius, The Danish Mycological Society, Second printing
	Hagara L. (1992): Huby - dvojníky. Obzor, Bratislava