Lactarius helvus

Úvodní stránka

Myko atlas - Lactarius helvus

Lactarius helvus (Fr.) Fr. 1838

ryzec hnědý

Systematika

Fungi
Basidiomycota
Agaricomycetes
Russulales
Russulaceae
Lactarius

Synonyma

Lactarius aquifluus Peck 1876
Lactarius tomentosus (Krombh.) Cooke 1883
Lactifluus aquifluus (Peck) Kuntze 1891
Lactifluus helvus (Fr.) Kuntze 1891

Popis

Klobouk je široký 40–140 mm, nejprve ploše sklenutý, od mládí často ve středu mírně prohloubený, později široce prohloubený až nálevkovitý, narezle hnědý, šedohnědý nebo skořicově hnědý, v dospělosti i hnědooranžový, někdy s tmavšími soustředně uspořádanými skvrnami nebo nevýrazně pásovaný. Pokožka je suchá, nejprve sametová nebo plstnatá, později hladká až drobně šupinkatá. Okraj klobouku je v mládí podehnutý, v dospělosti ostrý.

Lupeny jsou středně husté, s četnými lupénky, hojně vidlené, nejprve smetanové, později narůžověle okrové, u třeně široce připojené, mírně, někdy se zoubkem sbíhavé.

Třeň je válcovitý, 15–100 x 10–25 mm, suchý, zprvu jemně sametový a zejména pod kloboukem bělavě ojíněný, později hladký, narezle žlutookrový, na bázi bíle plstnatý. Plný nebo vatovitě vycpaný, v dospělosti někdy až dutý.

Dužnina je poměrně tuhá, zejména ve třeni mladých plodnic, později křehčí, bělavá, narůžovělá, pod pokožkou klobouku a třeně tmavší, v barvě plodnice. Mléko je řídké, vodnaté až téměř čiré, později chybí. Vůně u starších nebo zasychajících plodnic může být velmi výrazná, je přirovnávána k vůni cikorky, libečku nebo koření maggi, mladší plodnice jsou někdy téměř bez vůně. Chuť mléka i dužniny je mírná.

Výtrusný prach je bělavý až světle smetanový, jeho barva odpovídá přibližně hodnotě 2a podle stupnice Romagnesi (pro holubinky).

Výtrusy jsou eliptické, 6–8,5 x 4,5–6,5 µm, se středně vysokými hřebínky vytvářejícími téměř úplnou síťku.

Výskyt

Roste od července do října, dosti hojně, vždy však na vlhkých či podmáčených stanovištích, často v mechu nebo v rašeliníku pod smrky, mykorhizu však tvoří i s borovicemi, vzácněji s břízou.

Možná záměna

Na podobných stanovištích najdeme obdobně vonící ryzec kafrový (Lactarius camphoratus), ten však vytváří drobnější rezavě zbarvené plodnice.

Ryzec ploštičný (Lactarius subumbonatus), jehož vůně je někdy také přirovnávána k vůni cikorky, roste v sušších a teplejších listnatých lesích pod duby.

Drobnější a vzácný ryzec lilákový (Lactarius lilacinus) roste v mokřadech pod olšemi a je zbarven růžově nebo růžově fialově (lilákově).

Kuchyňské využití

Je nejedlý až mírně jedovatý. Po požití může způsobit žaludeční potíže.

Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal

Literatura

	Fellner R. (2016): Atlas krkonošských mechorostů, lišejníků a hub 2, Správa Krkonošského národního parku
	Socha R., Hák J., Kovač J., Vít A. (2015): Ryzce v lese, v kuchyni a s léčivými účinky, Eminent, Praha
	Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
	Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha
	Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání
	Heilmann-Clausen J., Verbeken A., Vesterholt J. (2000): The genus Lactarius, The Danish Mycological Society, Second printing
	Hagara L. (1992): Huby - dvojníky. Obzor, Bratislava