Lactarius deterrimus

Lactarius deterrimus Gröger 1968

ryzec smrkový

Systematika

Synonyma

Lactarius deliciosus var. deterrimus (Gröger) Hesler & A.H. Sm. 1979

Popis

Klobouk je široký 30–100 mm, v mládí sklenutý, brzy ploše sklenutý a uprostřed prohloubený, v dospělosti až nálevkovitý, oranžový nebo červenooranžový, téměř vždy se zelenými skvrnami, nanejvýš nevýrazně pásovaný. Pokožka klobouku je za suchého počasí matná a lysá, za vlhka lepkavá. Okraj klobouku je dlouho podehnutý až podvinutý, v dospělosti ostrý a někdy zvlněný.

Lupeny jsou středně husté, vysoké 4–7 mm, oranžové, při poranění zelenající, na třeň široce připojené až krátce sbíhavé.

Třeň je válcovitý, 30–70 x 10–20 mm, zbarvený podobně jako klobouk, jen bezprostředně pod lupeny světlejší, suchý, nanejvýš velmi nevýrazně ďubkovaný, brzy dutý.

Dužnina je zprvu bělavá, jen nad lupeny a bezprostředně pod pokožkou klobouku a třeně oranžová, později oranžovějící, při poranění zelenající, dosti křehká. Voní po čerstvé mrkvi. Mléko je červenooranžové, při zasychání až (vínově) načervenalé. Chuť dužniny i mléka je mírná až lehce svíravá, příjemně kořeněná.

Výtrusný prach je okrový, jeho barva přibližně odpovídá hodnotě 4a–4b podle stupnice Romagnesi (pro holubinky).

Výtrusy jsou široce eliptické, 7–11 x 6–8,5 µm, s velmi neúplnou síťkou tvořenou tenkými spojkami.

Výskyt

Roste od července do října v jehličnatých lesích v symbióze (mykorhiza) se smrky. V oblibě má především vlhčí stanoviště, travnatější plochy nebo mech, ve větším množství se vyskytuje především v blízkosti lesních potůčků pěšin a cest. Místy je velmi hojný.

Možná záměna

Dosti podobný je ryzec pravý (Lactarius deliciosus), který mívá o něco masitější plodnice, výrazněji kruhatou pokožku klobouku, ďubkovaný třeň a roste spíše pod borovicemi.

Záměna je možná i za další druhy ryzců s oranžovým nebo červeným mlékem.

Ryzec osmahlý (Lactarius quieticolor), rostoucí pod borovicemi, má klobouk s šedohnědými až šedomodrými odstíny.

Také ryzec krvomléčný (Lactarius sanguifluus) a ryzec polokrvomléčný (Lactarius semisanguifluus) rostou pod borovicemi, mají výrazněji kruhatou pokožku klobouku a jejich mléko se zbarvuje ihned nebo po několika minutách vínově červeně. Klobouk ryzce polokrvomléčného je obvykle nápadně ostře zelený.

Ryzec lososový (Lactarius salmonicolor) roste pod jedlemi a chybí u něj zelené zbarvení klobouku.

Ryzec modřínový (Lactarius porninsis) roste pod modříny, chybí u něj zelené zbarvení klobouku a má mléko bílé.

Kuchyňské využití

Ryzec smrkový je jedlý a velmi chutný. Stačí jej posolit a opéci na pánvi s trochou sádla nebo oleje. Vyhlášenou lahůdkou pak je ryzec smrkový naložený ve sladkokyselém nálevu. Pro křehkost dužniny však dosti špatně snáší nešetrnou manipulaci, neměli bychom plodnice ukládat ve více vrstvách v hlubokém košíku a naprosto nevhodné je pěchovat jej v plátěných či dokonce plastových taškách.

Autorství textů: Karel Tejkal, Martin Bartůšek
Autorství obrázků: Karel Tejkal, Lubomír Opat

Literatura

	Fellner R. (2016): Atlas krkonošských mechorostů, lišejníků a hub 2, Správa Krkonošského národního parku
	Socha R., Hák J., Kovač J., Vít A. (2015): Ryzce v lese, v kuchyni a s léčivými účinky, Eminent, Praha
	Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
	Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha
	Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání
	Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha
	Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha
	Heilmann-Clausen J., Verbeken A., Vesterholt J. (2000): The genus Lactarius, The Danish Mycological Society, Second printing
	Ladislav Hagara (1993): Atlas hub. Neografia, Martin
	Hagara L. (1992): Huby - dvojníky. Obzor, Bratislava

Znaky v klíčích

Klíč k určování ryzců

Nálezy

  0087-2022-0174 (17.09.2022, Středočeský kraj)