Lactarius aurantiacus (Pers.) Gray 1821
ryzec oranžový
Systematika
|
Fungi Basidiomycota Agaricomycetes Russulales Russulaceae Lactarius |
Synonyma
Agaricus mitissimus Fr. 1821
Lactarius aurantiacus var. aurantiacus (Pers.) Gray 1821
Lactarius aurantiacus var. mitissimus (Fr.) J.E. Lange 1928
Lactarius aurantiofulvus J. Blum 1964
Lactarius mitissimus (Fr.) Fr. 1838
Lactarius subdulcis var. mitissimus (Fr.) Bataille 1908
Lactarius theiogalus (misapplied name)
Lactifluus aurantiacus (Pers.) Kuntze 1891
Lactifluus mitissimus (Fr.) Kuntze 1891
Popis
Klobouk je široký 20–60 mm, nejprve sklenutý, později plochý až mírně prohloubený, někdy s malým přetrvávajícím středovým hrbolem. Pokožka klobouku je hladká, lesklá, za vlhka mírně lepkavá, většinou stejnoměrně oranžová nebo červenooranžová, nekruhatá, jen někdy s tmavšími skvrnami. Okraj klobouku je v mládí podehnutý, později rovný, ostrý a někdy vroubkovaný.
Lupeny jsou středně husté, vysoké až 5 mm, prostřídané lupénky, ke třeni široce připojené nebo mírně sbíhavé, smetanové, postupně světle okrové, ve stáří s rezavými skvrnami.
Třeň je válcovitý, 30–70 x 5–10 mm, často směrem vzhůru postupně (kuželovitě) zúžený, brzy houbovitě vycpaný, hladký, suchý, oranžový, pod kloboukem světlejší, na bázi bíle plstnatý.
Dužnina je křehká, nažloutlá, chuť mírná nebo po chvíli mírně nahořklá, vůně nevýrazná, podobná ryzci dubovému (Lactarius quietus). Mléko je bílé, neměnné, chuti mírné až nahořklé.
Výtrusný prach je bělavý.
Výtrusy jsou široce eliptické, 6,5–10 x 5,5–8 µm, se středně vysokou ornamentikou tvořenou bradavkami propojenými neúplnou síťkou.
 |
Výskyt
Roste hojně, od července do října, především v jehličnatých lesích od středních poloh.
Možná záměna
Ryzec modřínový (Lactarius porninsis) je větší, palčivý, na klobouku obvykle kruhatě pásovaný a roste výhradně pod modříny.
Ryzec liškový (Lactarius tabidus) má žloutnoucí mléko a často lehce štiplavou chuť mléka i dužniny.
Ryzec oranžově hnědý (Lactarius fulvissimus) roste v listnatých lesích, nejčastěji pod buky, duby a habry. Původně tmavě červenooranžový klobouk se často od okraje odbarvuje do žlutooranžova.
Jako samostatné druhy byly či některými autory jsou rozlišovány Lactarius mitissimus a Lactarius aurantiofulvus. Například Holec a kol. (2012) uvádí ryzec přejemný (Lactarius mitissimus) s výraznějším středovým hrbolkem, s kloboukem od okraje blednoucím do okrova a tvořícím mykorhizu s listnáči, zejména s břízou.
Kuchyňské využití
Například v Socha a kol. (2015) uváděn jako jedlá houba nižší kvality, vhodná do směsí s kvalitnějšími druhy hub.
 |
 |
 |
 |
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal
Poznámky k systematice
Česky také ryzec přejemný nebo ryzec mírný.
Literatura
 |
Socha R., Hák J., Kovač J., Vít A. (2015): Ryzce v lese, v kuchyni a s léčivými účinky, Eminent, Praha |
|
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha |
|
Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha |
|
Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání |
|
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha |
|
Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha |
|
Gerrit J. Keizer (2005): Encyklopedie Houby. Rebo Productions CZ, Dobřejovice, 2. vydání |
|
Laessoe T., Conte A. (2004): Houby. Fortuna Print, Praha, druhé vydání |
|
Heilmann-Clausen J., Verbeken A., Vesterholt J. (2000): The genus Lactarius, The Danish Mycological Society, Second printing |
|
Ladislav Hagara (1993): Atlas hub. Neografia, Martin |
Znaky v klíčích
Nálezy
0066-2023-0307 (13.10.2023, Karlovarský kraj)
0071-2019-0335 (29.09.2019, Středočeský kraj)
0066-2018-0153 (17.10.2018, Vysočina)
