Lactarius aurantiacus

Úvodní stránka

Myko atlas - Lactarius aurantiacus

Lactarius aurantiacus (Pers.) Gray 1821

ryzec oranžový

Systematika

Fungi
Basidiomycota
Agaricomycetes
Russulales
Russulaceae
Lactarius

Synonyma

Agaricus mitissimus Fr. 1821
Lactarius aurantiacus var. aurantiacus (Pers.) Gray 1821
Lactarius aurantiacus var. mitissimus (Fr.) J.E. Lange 1928
Lactarius aurantiofulvus J. Blum 1964
Lactarius mitissimus (Fr.) Fr. 1838
Lactarius subdulcis var. mitissimus (Fr.) Bataille 1908
Lactarius theiogalus (misapplied name)
Lactifluus aurantiacus (Pers.) Kuntze 1891
Lactifluus mitissimus (Fr.) Kuntze 1891

Popis

Klobouk je široký 20–60 mm, nejprve sklenutý, později plochý až mírně prohloubený, někdy s malým přetrvávajícím středovým hrbolem. Pokožka klobouku je hladká, lesklá, za vlhka mírně lepkavá, většinou stejnoměrně oranžová nebo červenooranžová, nekruhatá, jen někdy s tmavšími skvrnami. Okraj klobouku je v mládí podehnutý, později rovný, ostrý a někdy vroubkovaný.

Lupeny jsou středně husté, vysoké až 5 mm, prostřídané lupénky, ke třeni široce připojené nebo mírně sbíhavé, smetanové, postupně světle okrové, ve stáří s rezavými skvrnami.

Třeň je válcovitý, 30–70 x 5–10 mm, často směrem vzhůru postupně (kuželovitě) zúžený, brzy houbovitě vycpaný, hladký, suchý, oranžový, pod kloboukem světlejší, na bázi bíle plstnatý.

Dužnina je křehká, nažloutlá, chuť mírná nebo po chvíli mírně nahořklá, vůně nevýrazná, podobná ryzci dubovému (Lactarius quietus). Mléko je bílé, neměnné, chuti mírné až nahořklé.

Výtrusný prach je bělavý.

Výtrusy jsou široce eliptické, 6,5–10 x 5,5–8 µm, se středně vysokou ornamentikou tvořenou bradavkami propojenými neúplnou síťkou.

Výskyt

Roste hojně, od července do října, především v jehličnatých lesích od středních poloh.

Možná záměna

Ryzec modřínový (Lactarius porninsis) je větší, palčivý, na klobouku obvykle kruhatě pásovaný a roste výhradně pod modříny.

Ryzec liškový (Lactarius tabidus) má žloutnoucí mléko a často lehce štiplavou chuť mléka i dužniny.

Ryzec oranžově hnědý (Lactarius fulvissimus) roste v listnatých lesích, nejčastěji pod buky, duby a habry. Původně tmavě červenooranžový klobouk se často od okraje odbarvuje do žlutooranžova.

Jako samostatné druhy byly či některými autory jsou rozlišovány Lactarius mitissimus a Lactarius aurantiofulvus. Například Holec a kol. (2012) uvádí ryzec přejemný (Lactarius mitissimus) s výraznějším středovým hrbolkem, s kloboukem od okraje blednoucím do okrova a tvořícím mykorhizu s listnáči, zejména s břízou.

Kuchyňské využití

Například v Socha a kol. (2015) uváděn jako jedlá houba nižší kvality, vhodná do směsí s kvalitnějšími druhy hub.

Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal

Poznámky k systematice

Česky také ryzec přejemný nebo ryzec mírný.

Literatura

	Socha R., Hák J., Kovač J., Vít A. (2015): Ryzce v lese, v kuchyni a s léčivými účinky, Eminent, Praha
	Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
	Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha
	Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání
	Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha
	Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha
	Gerrit J. Keizer (2005): Encyklopedie Houby. Rebo Productions CZ, Dobřejovice, 2. vydání
	Laessoe T., Conte A. (2004): Houby. Fortuna Print, Praha, druhé vydání
	Heilmann-Clausen J., Verbeken A., Vesterholt J. (2000): The genus Lactarius, The Danish Mycological Society, Second printing
	Ladislav Hagara (1993): Atlas hub. Neografia, Martin