Lacrymaria lacrymabunda (Bull.) Pat. 1887
křehutka sametová
Systematika
|
Fungi Basidiomycota Agaricomycetes Agaricales Psathyrellaceae Lacrymaria |
Synonyma
Lacrymaria velutina (Pers.) Konrad & Maubl. 1925
Psathyrella lacrymabunda (Bull.) M.M. Moser 1972
Psathyrella velutina (Pers.) Singer 1951
Popis
Klobouk je 30–100 mm široký, nejprve polokulovitý nebo oble kuželovitý, později sklenutý až téměř plochý, obvykle s tupým středovým hrbolem, mírně hygrofánní, v mládí téměř celý vláknitě plstnatý, na okraji s vláknitými zbytky vela, postupně od středu lysý, žlutohnědý, okrově hnědý, šedohnědý, někdy narezlý.
Lupeny jsou připojené, poměrně husté, nejprve žlutohnědé, později kropenatě šedohnědé, se světlejším ostřím, postupně až černohnědé, v mládí a za vlhka ronící kapičky tekutiny, po kterých mohou na lupenech zůstávat tmavší skvrny.
Třeň je válcovitý, 50–100 x 5–10 mm, dutý, vláknitě plstnatý, bělavý nebo světle hnědý, obvykle v horní části světlejší, s pomíjivým vláknitým prstenem zbarveným tmavým výtrusným prachem, v mládí někdy na bázi bíle ochmýřený.
Dužnina je křehká, bělavá až nahnědlá, ve spodní části třeně hnědá, vůně zemitá, chuť nepříjemně svíravá.
Výtrusný prach je černý.
Výtrusy jsou vřetenovité (citron) nebo mandlovité, 9–11,5 x 5,5–6,5 µm, výrazně bradavčité, s výrazným hranatým klíčním pórem.
 |
Cheilocystidy jsou hojné, výrazné, (tence) válcovité, obvykle s hlavičkou. Podobný tvar mají i pleurocystidy.
Výskyt
Roste hojně, většinou ve skupinách nebo v malých trsech v trávě na člověkem ovlivněných půdách, v zahradách, parcích, kolem cest, většinou na vlhčích stanovištích s tlejícími zbytky dřeva. Červenec až říjen.
Možná záměna
Význačným znakem křehutek rodu Lacrymaria jsou ornamentované výtrusy. Ornamentiku lze dosti snadno pozorovat pomocí nepříliš výkonného mikroskopu a takto spolehlivě odlišit zástupce rodů Lacrymaria od ostatních křehutek.
Vzácnější křehutka ohnivá (Lacrymaria pyrotricha) má pokožku klobouku zbarvenou do oranžova.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal
Literatura
 |
Fellner R. (2016): Atlas krkonošských mechorostů, lišejníků a hub 2, Správa Krkonošského národního parku |
|
Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha |
|
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha |
|
Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha |
|
Gerrit J. Keizer (2005): Encyklopedie Houby. Rebo Productions CZ, Dobřejovice, 2. vydání |
|
Gerault A. (2005): Agaricales, version 2.1 |
|
Ladislav Hagara (1993): Atlas hub. Neografia, Martin |
Nálezy
0071-2024-0177 (23.10.2024, Karlovarský kraj)
0071-2018-0061 (16.09.2018, Plzeňský kraj)
0066-2016-0126 (15.10.2016, Středočeský kraj)
0066-2016-0127 (15.10.2016, Středočeský kraj)
0066-2012-0017 (17.06.2012, Plzeňský kraj)
