Inocybe calamistrata (Fr.) Gillet 1874
vláknice špinavá
Systematika
Fungi Basidiomycota Agaricomycetes Agaricales Inocybaceae Inocybe |
Synonyma
Agaricus calamistratus Fr. 1821
Inocybe hirsuta Quél. 1872
Inocybe praetermissa P. Karst.
Inosperma calamistratum (Fr.) Matheny & Esteve-Rav. 2019
Popis
Klobouk je široký 10–30 mm, dlouho polokulovitý, někdy zvoncovitý nebo kuželovitý, později sklenutý, dlouho se zahnutým okrajem, rezavě hnědý až tmavě hnědý, suchý, s výraznými odstávajícími šupinkami, zejména ve středu. Okraj klobouku je v mládí podehnutý, ověšený zbytky pavučinky.
Lupeny jsou řídké, prostřídané lupénky, v mládí bělavé, v dospělosti rezavě hnědé s bělavým brvitým ostřím, ke třeni široce připojené, někdy vykrojené.
Třeň je válcovitý, 20–60 x 3–6 mm, v barvě klobouku, na bázi s druhově typickými zelenomodrými odstíny, vláknitý, hrubě šupinkatý.
Dužnina je tenká, v mládí bělavá, na řezu mírně červenající, v dospělosti více v barvě plodnice, v bázi třeně zelenomodrá. Pach je někdy nevýrazný, častěji nepříjemně zatuchlý, spermatický nebo rybí. Chuť je nepříjemná.
Výtrusný prach je hnědý.
Výtrusy jsou oválné, poměrně úzké, 10–14 x 5–6,5 ?m.
Cheilocystidy jsou válcovité až vakovité, některé hnědě pigmentované. Pleurocystidy chybí. Kaulocystidy jsou podobné jako cheilocystidy, vyskytují se však jen při vrcholu třeně. Bazidie jsou 4výtrusé.
Výskyt
Roste od července do října, roztroušeně, jednotlivě nebo v menších skupinách, nejčastěji ve smrčinách, ale může růst také v listnatých lesích. Upřednostňuje vlhká stanoviště a kyselé půdy. Podle Laessoe a Petersen (2019) je hojná v severní Evropě.
Možná záměna
Je charakteristická zelenomodrým zbarvením báze třeně. Ostatní podobné vláknice, např. vláknice jelení (Inocybe cervicolor) nebo vláknice huňatá (Inocybe lanuginosa) zelenomodré zbarvení na třeni postrádají.
Kuchyňské využití
Je jedovatá, obsahuje halucinogenní látky.
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal
Literatura
Fellner R. (2016): Atlas krkonošských mechorostů, lišejníků a hub 2, Správa Krkonošského národního parku | |
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha | |
Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha | |
Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání | |
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha | |
Holec J., Beran M. a kol. (2006): Červený seznam hub (makromycetů) České republiky, Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, Praha |
Nálezy
0066-2021-0216 (03.09.2021, Plzeňský kraj)