Hypholoma ericaeum (Pers.: Fr.) Kühner 1936
třepenitka vřesová
Systematika
|
Fungi Basidiomycota Agaricomycetes Agaricales Strophariaceae Hypholoma |
Stručný popis
Klobouk je široký 10–25 mm, červenohnědý, při okraji světlejší, žlutohnědý, někdy naolivovělý, hygrofánní, na okraji nerýhovaný, v mládí na okraji s vláknitým velem. Lupeny nejprve bělavě našedlé, později šedohnědé, šedoolivové až téměř černé, s bělavým ostřím. Třeň je válcovitý, 30–100 x 2–4 mm, poměrně světlý, okrový nebo šedohnědý, ve spodní části rezavě hnědý, vláknitý. Vůně nevýrazná, chuť mírná nebo nahořklá. Výtrusy jsou eliptické, 11–14 x 6,5–9 µm, hladké, tlustostěnné, se zřetelným klíčním pórem. Roste od června do počátku listopadu, jednotlivě nebo v malých skupinách, v mechu a v trávě, na kyselých půdách.
Možná záměna
Třepenitka vlhkomilná (Hypholoma udum) má prosvítavě rýhovaný okraj klobouku a větší jemně ornamentované výtrusy s drobným klíčním pórem.
Třepenitka travní (Hypholoma ericaeoides) má klobouk zbarven žlutookrově, ne rezavě hnědě.
Třepenitka vlhkožijná (Hypholoma subericaeum) vytváří větší plodnice a má menší výtrusy. Menší výtrusy má také třepenitka ploníková (Hypholoma polytrichi).
Poznámky k systematice
Noordeloos (2011) uvádí Hypholoma ericaeum (Pers.: Fr.) Kühner sensu Romagnesi odlišující se mikroskopií pokožky klobouku, poněkud menšími výtrusy a dalšími rozdíly. Nelze vyloučit, že pod stejným jménem jsou popsány dva různé druhy třepenitek.
Literatura
 |
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha |
|
Noordeloos M. E. (2011): Strophariaceae, Fungi Europaei 13, Edizioni Candusso, Italia |
|
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha |
|
Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha |
