Hygrophorus capreolarius Kalchbr. 1875
šťavnatka vínová
Systematika
|
Fungi Basidiomycota Agaricomycetes Agaricales Hygrophoraceae Hygrophorus |
Stručný popis
Klobouk je široký 30–80 mm, nejprve polokulovitý s podehnutým okrajem, později sklenutý až téměř plochý, v mládí (za vlhka) mírně lepkavý, brzy suchý, vínově červený až vínově hnědý, vláknitý, často s tmavšími skvrnami a uprostřed jemně šupinkatý, při otlačení tmavnoucí.
Lupeny jsou řídké, růžově načervenalé, ke třeni široce připojené až mírně sbíhavé.
Třeň je válcovitý, 30–80 x 5–15 mm, podélně vláknitý, v barvě klobouku, v horní části někdy světlejší, s narůžovělým bazálním myceliem.
Dužnina je bělavá, pod pokožkou klobouku a třeně narůžovělá. Chuť je mírná, vůně nevýrazná.
Výtrusný prach je bílý.
Výtrusy jsou oválné, 7–10 x 3,5–5 µm.
Výskyt
Roste vzácně, od září do listopadu, v jehličnatých a smíšených lesích pod smrkem a jedlí.
Možná záměna
Šťavnatky s podobně zbarveným kloboukem – šťavnatka holubinková (Hygrophorus russula), šťavnatka načervenalá (Hygrophorus erubescens) nebo šťavnatka růžová (Hygrophorus persicolor) – mají světlejší, spíše bělavé lupeny.
Kuchyňské využití
Je nejedlá.
 |
 |
 |
 |
Autorství obrázků: Tomáš Chaluš
Poznámky k systematice
Vědecké jméno Hygrophorus capreolarius je široce užíváno, je zajímavé, že chybí na MycoBank.
Literatura
 |
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha |
|
Holec J., Beran M. a kol. (2006): Červený seznam hub (makromycetů) České republiky, Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, Praha |
|
Gerault A. (2005): Tricholomatales, version 2.1 |
