Hygroaster asterosporus (J.E. Lange) Singer 1962
kalichovka hvězdovýtrusá
Systematika
|
Fungi Basidiomycota Agaricomycetes Agaricales Tricholomataceae Hygroaster |
Synonyma
Austroclitocybe asterospora (J.E. Lange) Raithelh. 1983
Clitocybe asterospora (J.E. Lange) M.M. Moser 1953
Omphalia asterospora J.E. Lange 1930
Omphaliaster asterosporus (J.E. Lange) Lamoure 1971
Omphalina asterospora (J.E. Lange) Kühner 1980
Rhodocybe asterospora (J.E. Lange) M. Lange & Sivertsen 1966
Popis
Klobouk je široký 10–25 mm, sklenutý, plochý až mírně prohloubený, hygrofánní, šedý až šedohnědý, s prosvítavě rýhovaným okrajem, za sucha až špinavě bělavý.
Lupeny jsou řídké a poměrně tlusté, proložené lupénky, šedivé, později šedohnědé, na třeň krátce sbíhavé.
Třeň je válcovitý, 20–50 x 2–4 mm, šedý nebo šedohnědý, v mládí bělavě vláknitý, na bázi bělavě plstnatý.
Dužnina je tenká, našedlá, průsvitná. Chuť i vůně jsou lehce moučné.
Výtrusný prach je bílý.
Výtrusy jsou široce oválné až téměř kulovité, 5,5–7,5 x 5–6,5 µm, neamyloidní, s nápadnými ostny dlouhými až 2 µm.
Bazidie jsou 4výtrusé. Hymeniální cystidy chybí.
Výskyt
Za příhodných podmínek může růst (s výjimkou horkých měsíců léta) po celý rok, roztroušeně, především v opadu jehličnatých lesů, často v mechu. Upřednostňuje kyselé půdy.
Možná záměna
Kalichovka hvězdovýtrusá spadá makroskopicky do kategorie malých hnědých hub, jakých jsou stovky druhů, praktickými houbaři je zpravidla přehlížena.
Důležitým znakem rodu Hygroaster je výrazně ostnitá ornamentika výtrusů. Dle Holec a kol. (2012) je tento rod v Evropě zastoupen asi pěti druhy, které se liší barvou, ekologií nebo velikostí výtrusů. Například podobná vzácná kalichovka severská (Hygroaster borealis) vytváří tmavší plodnice vázané na vlhká stanoviště, často s porosty rašeliníku.
Ornamentované výtrusy podobné velikosti má makroskopicky podobná penízovka krátkonohá (Tephrocybe tylicolor), bradavky na povrchu výtrusů jsou však výrazně nižší.
Kuchyňské využití
Je nejedlá.
 |
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal
Literatura
 |
Fellner R. (2016): Atlas krkonošských mechorostů, lišejníků a hub 2, Správa Krkonošského národního parku |
|
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha |
|
Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha |
|
Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání |
|
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha |
|
Holec J., Beran M. a kol. (2006): Červený seznam hub (makromycetů) České republiky, Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, Praha |
Nálezy
0066-2024-0056 (28.03.2024, Plzeňský kraj)
