Helvella acetabulum (L.) Quél. 1874
chřapáč obecný
Systematika
|
Fungi Ascomycota Pezizomycetes Pezizales Helvellaceae Helvella |
Synonyma
Acetabula sulcata (Pers.) Fuckel 1870
Acetabula vulgaris Fuckel 1870
Macroscyphus acetabuliforme Gray 1821
Octospora acetabulum (L.) Timm 1788
Paxina acetabulum (L.) Kuntze 1891
Paxina sulcata (Pers.) Kuntze 1891
Peziza acetabulum L. 1753
Peziza sulcata Pers. 1801
Popis
Plodnice typu apothécium je většinou zřetelně rozdělena na klobouk a třeň.
Klobouk je široký 20–80 (100) mm, nejprve polokulovitý nebo pohárovitý, později spíše miskovitý s nepravidelným nebo i potrhaným okrajem. Vnitřní plodná strana klobouku je hladká, žlutohnědá, hnědá nebo šedohnědá, někdy s lehkým olivovým odstínem, vnější strana bývá světlejší, jemně pýřitá, od třeně někdy až do poloviny klobouku žebernatá.
Třeň je většinou dosti krátký, 10–60 x 10–30 mm, bělavý až světle okrový, výrazně žebernatý, s poměrně ostrýmy hranami žeber.
Dužnina je tenká, křehká, bělavá, chuť a vůně jsou nevýrazné nebo jemně (příjemně) houbové.
Výtrusný prach ke bílý.
Výtrusy jsou široce oválné, 17–21 x 13–15 µm, hladké, s velkou centrální kapkou.
 |
 |
Výskyt
Roste jednotlivě nebo ve skupinách, na zemi, především v listnatých lesích (dub, habr, líska). Objevuje se nejvíce od konce dubna do června, výrazně méně často v létě a na podzim. Je místy hojný, na stejných stanovištích roste i několik let po sobě. Pravděpodobně se jedná o mykorhizní druh.
Možná záměna
Chřapáč rýhonohý (Helvella costifera) má o něco menší, šedivě zbarvené plodnice. Žebrování třeně je výrazné, hrana žeber je však zaoblená.
Chřapáč běločerný (Helvella leucomelaena) tvoří také menší plodnice a roste obvykle pod borovicemi. Má jen slabě vyvinutý třeň a pravidelněji kulovitý (později však ploše rozprostřený) klobouk.
Kuchyňské využití
Jedlá houba cenná časnou dobou růstu, vyplatí se ji však sbírat jen když se objeví ve větším množství.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal, Tomáš Chaluš
Poznámky k systematice
Starší český název je kališník obecný.
Literatura
 |
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha |
|
Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání |
|
Borovička J., Marounek D. (2010): Chřapáče hojné i vzácné. |
|
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha |
|
Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha |
|
Gerrit J. Keizer (2005): Encyklopedie Houby. Rebo Productions CZ, Dobřejovice, 2. vydání |
Nálezy
0071-2023-0045 (01.05.2023, Plzeňský kraj)
0066-2022-0067 (19.06.2022, Moravskoslezský kraj)
0066-2013-0022 (01.06.2013, Zlínský kraj)
