Hebeloma incarnatulum

Úvodní stránka

Myko atlas - Hebeloma incarnatulum

Hebeloma incarnatulum A.H. Sm. 1984

slzivka dlouhotřeňová

Systematika

Fungi
Basidiomycota
Agaricomycetes
Agaricales
Cortinariaceae
Hebeloma

Synonyma

Hebeloma bryogenes Vesterh. 1993
Hebeloma longicaudum auct.

Popis

Klobouk je široký 20–60 mm, polokulovitý až zvoncovitý, později široce sklenutý, uprostřed někdy se širokým hrbolkem, za vlhka slizký a lepkavý, světle okrový, skořicový, někdy nažloutlý či narůžovělý, někdy s drobnými tmavšími vodnatými skvrnami, při okraji často světlejší, pleťový, krémový, bez závoje.

Lupeny jsou husté, vysoké až 5 mm, v mládí krémové, ronící někdy kapky tekutiny, po kterých zůstávají tmavší skvrny, později (narůžověle) šedohnědé až hnědé, u třeně vykrojené, úzce připojené. Ostří lupenů je bělavé, v dospělosti jemně pilovité nebo vločkaté.

Třeň je válcovitý, 50–100 (120) x 5–10 (15) mm, na bázi obvykle s hlízou, bělavý, v horní části ojíněný, v dospělosti od báze hnědnoucí, dutý.

Dužnina je bílá, později od báze třeně okrovějící až hnědnoucí. Vůně i chuť jsou lehce ředkvové.

Výtrusný prach je rezavě hnědý.

Výtrusy jsou mandlovité, 8–12 x 5–7 µm, jemně bradavčité, dextrinoidní.

Cheilocysidy jsou válcovité nebo úzce kyjovité, 40–100 x 3,5–7 µm.

Výskyt

Roste od července do října, obvykle v mechu na vlhkých až podmáčených stanovištích, často na rašeliništích, pod smrky a borovicemi.

Možná záměna

Důležitým znakem je hlízovité zakončení třeně. Třeň je obvykle dlouhý, protože plodnice vyrůstá z hlubokého vlhkého mechu.

Slzivka plsťonohá (Hebeloma velutipes) má také třeň zakončený hlízou a obdobné mikroznaky, roste však obvykle pod listnáči v běžných lesích.

Slzivka ředkvičková (Hebeloma sinapizans) má třeň bez hlízy.

Hojná slzivka oprahlá (Hebeloma crustuliniforme) má bázi třeně jen mírně rozšířenou, cheilocystidy zakončeny výrazně kyjovitě a nedextrinoidní výtrusy.

Kuchyňské využití

Je nejedlá.

Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal

Poznámky k systematice

Ve starší literatuře je slzivka dlouhotřeňová uváděna vědeckým jménem Hebeloma longicaudum (Pers.) P. Kumm., přičemž jméno Hebeloma longicaudum je např. dle Vesterholt (2005) spojováno se slzivkou plsťonohou (Hebeloma velutipes).

Literatura

	Fellner R. (2016): Atlas krkonošských mechorostů, lišejníků a hub 2, Správa Krkonošského národního parku
	Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha