Gyromitra esculenta

Gyromitra esculenta (Pers.) Fr. 1849

ucháč obecný

Systematika

Popis

Plodnice je tvořena přeměněným apotheciem. Je rozdělena na klobouk a třeň.

Klobouk je široký 30–100 mm, nepravidelně kulovitý s mozkovitě zprohýbanými laloky, hnědý nebo kaštanově hnědý, ve stáří někdy téměř černý, spodní částí částečně přirostlý ke třeni. Výtrusorodá vrstva (rouško) je na svrchní straně klobouku.

Třeň je nepravidleně válcovitý nebo kyjovitý, 30–80 x 20–50 mm, jamkatý až brázditý. Jeho povrch je jemně vločkatý. Má bílou barvu, v chladnu a za vlhka je načervenalý.

Dužnina je tenká, křehká, chrupavčitá či voskovitá, nepravidelně dutá, bělavá. Chuť i vůně jsou příjemně houbové.

Výtrusný prach je bělavý.

Výtrusy jsou eliptické, 16–24 x 8–12 µm, bezbarvé, hladké, s 1–2 olejovitými kapkami u pólů.

Výskyt

Roste nepříliš hojně v březnu až květnu v jehličnatých lesích, na písčitých půdách, zvláště pod borovicemi. Najdeme jej často ve skupinách u cest, na holé půdě nebo v mechu a jehličí, kolem pařezů a kořenů a také v místech, kde se zpracovává dřevo, na zbytcích kůry a na spáleništích.

Možná záměna

Ucháč obecný (Gyromitra esculenta) se nejvíce podobá ucháči obrovskému (Gyromitra gigas), který bývá statnější, roste spíše pod listnáči a má klobouk zbarvený spíše medově žlutohnědě, s minimem rezavých odstínů. Odlišná je i velikost a rozmístění kapek ve výtrusech a ucháč obrovský má na koncích výtrusů nápadné výrůstky.

Ucháč čepcovitý (Gyromitra infula) má obvykle také červenohnědý klobouk jako ucháč obecný, vyskytuje se však na podzim, obvykle ve smrkových lesích, a jeho obvykle málo zprohýbaný klobouk je tvořen dvěma až třemi cípy.

V některých publikacích najdeme ucháč Bubákův (Gyromitra bubakii), pravděpodobně se však jedná jen o velkovýtrusou varietu ucháče obecného.

Méně zkušený houbař by mohl ucháče zaměnit i za smrže (rod Morchella), které však mají klobouk jamkatý, nikoliv mozkovitě zprohýbaný.

Toxicita

Ucháč obecný byl dlouho masově konzumován, dokonce byl v našich zemích i tržní houbou. Rovněž v ostatních částech Evropy, kde se tradičně jedí divoce rostoucí houby, byl považován za dobrou jedlou houbu a byl konzumován. V současné době u nás mezi tržní ani jedlé houby nepatří, byť je jeho jedovatost a její příčina stále diskutována. V některých zemích je povoleno jej prodávat s výrazným varováním pro případné zákazníky.

Již cca sto let jsou známé otravy po ucháči obecném, které mají průběh podobný jako otravy faloidní (muchomůrkou zelenou a jejími příbuznými). Po latenční době 5–10 hodin se dostaví nevolnost, zvracení, bolest hlavy, v pokročilém stadiu otravy pak dochází k selhání krevního oběhu, k otoku mozku, objeví se žloutenka a u nejtěžších případů dochází k úmrtí v důsledku jaterního kómatu.

Toxiny zůstávaly dlouho záhadou. Otravy byly zaznamenány častěji ke konci růstového období ucháče, takže vznikla hypotéza, že jsou způsobeny starými plodnicemi, které byly druhotně napadeny bakteriemi a plísněmi při rozkladných procesech.

V současnosti je za hlavní toxickou látku, odpovědnou za otravy, považován gyromitrin (N-metyl-N-formylhydrazon). Jde o těkavou, ve vodě rozpustnou látku, která se v těle hydrolyzuje na vysoce toxický metylhydrazin, který je zároveň karcinogenní. Obsah gyromitrinu v plodnicích značně kolísá, zároveň sušením a varem jeho obsah řádově klesá, až na jednotky či desetiny procenta původního obsahu.

Přestože v otázce původu otrav není ani dnes zcela jasno, nelze v žádném případě doporučit ucháč obecný ke konzumaci a je nutné ho považovat za houbu jedovatou, s potenciálně smrtelnými následky.

Autorství textů: Radim Dvořák, Věra Svobodová, Karel Tejkal
Autorství obrázků: Oldřich Jindřich

Poznámky k systematice

Ve starší literatuře se můžeme setkat s českým názvem ucháč jedlý, což je sice z hlediska dnešních poznatků protimluv, nicméně jde o překlad latinského druhového jména esculenta, v mužském rodě esculentus.

Literatura

	Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
	Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha
	Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání
	Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha
	Gerrit J. Keizer (2005): Encyklopedie Houby. Rebo Productions CZ, Dobřejovice, 2. vydání
	Ladislav Hagara (1993): Atlas hub. Neografia, Martin
	Kubička J., Erhart J., Erhartová M. (1980): Jedovaté houby, Praha, Avicenum

Nálezy

  0071-2023-0044 (01.05.2023, Plzeňský kraj)
  0071-2023-0034 (22.04.2023, Ústecký kraj)
  0087-2022-0070 (13.05.2022, Středočeský kraj)
  0066-2022-0048 (08.05.2022, Plzeňský kraj)
  0087-2022-0064 (30.04.2022, Jihočeský kraj)
  0087-2022-0049 (23.04.2022, Středočeský kraj)
  0071-2021-0019 (23.04.2021, Středočeský kraj)
  0071-2021-0016 (13.04.2021, Středočeský kraj)
  0072-2020-0001 (01.04.2020, Středočeský kraj)
  0072-2015-0005 (03.05.2015, Liberecký kraj)