Geopyxis carbonaria (Alb. & Schwein.) Sacc. 1889
zvoneček uhelný
Systematika
|
Fungi Ascomycota Pezizomycetes Pezizales Pyronemataceae Geopyxis |
Popis
Plodnice (apothecia) mají průměr 5–20 mm, v mládí jsou kulovité, později pohárkovité s vroubkovaným okrajem, v mládí mírně svinutým dovnitř, ve stáří jsou až miskovitě rozložené. Rouško na vnitřní straně je okrové, matně okrově oranžové nebo žlutavě červenohnědé. Vnější strana je hladká nebo jemně pomoučená, nahnědlá, oranžově žlutá až světle červenohnědá, ve stáří vybledá, okraj je bělavý, pomoučený. Třeň je 3–10 mm dlouhý, asi 2 mm tlustý, ponořený v zemi, nahnědlý, s moučnatým popraškem.
Dužnina je voskovitá, křehká.
Výtrusy jsou bezbarvé, hladké, elipsoidní, s vřetenovitě zahrocenými vrcholy, 12–18 x 6–9,5 µm velké.
Vyrůstá ve vlhkých obdobích v dubnu až říjnu na starých spáleništích poblíž jehličnatých stromů. Roste většinou ve skupinách, někdy i jednotlivě, objevuje se už na 16 týdnů starém spáleništi.
Možná záměna
Podobný je zvoneček alpský (Geopyxis alpina) a zvoneček páchnoucí (Geopyxis foetida), oba páchnou a nerostou na spáleništích. Podobné mohou být i některé řasnatky (Peziza sp.) a hlízenky (Dumontinia sp. a Sclerotinia sp.), které obvykle také na spáleništích nerostou.
Poznámky
Je nejedlý.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Autorství textů: Věra Svobodová
Autorství obrázků: Tomáš Chaluš
Literatura
 |
Fellner R. (2016): Atlas krkonošských mechorostů, lišejníků a hub 2, Správa Krkonošského národního parku |
|
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha |
|
Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha |
|
Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání |
|
Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha |
|
Gerrit J. Keizer (2005): Encyklopedie Houby. Rebo Productions CZ, Dobřejovice, 2. vydání |
Nálezy
0071-2023-0039 (22.04.2023, Ústecký kraj)
0195-2023-0008 (21.04.2023, Ústecký kraj)
