Elaphocordyceps ophioglossoides (Ehrh.) G.H. Sung, J.M. Sung & Spatafora 2007
housenice cizopasná
Systematika
|
Fungi Ascomycota Sordariomycetes Hypocreales Ophiocordycipitaceae Elaphocordyceps |
Synonyma
Cordyceps ophioglossoides (Ehrh.) Link 1833
Cordyceps ophioglossoides f. alba Kobayasi & Shimizu ex Y.J. Yao 1995
Cordyceps ophioglossoides f. cuboides Kobayasi 1960
Cordyceps parasitica (Willd.) Henn. 1904
Elaphocordyceps ophioglossoides f. alba (Kobayasi & Shimizu ex Y.J. Yao) G.H. Sung, J.M. Sung & Spatafora 2007
Elaphocordyceps ophioglossoides f. cuboides (Kobayasi) G.H. Sung, J.M. Sung & Spatafora 2007
Elaphocordyceps ophioglossoides f. ophioglossoides (Ehrh.) G.H. Sung, J.M. Sung & Spatafora 2007
Sphaeria ophioglossoides Ehrh. 1788
Torrubia ophioglossoides (Ehrh.) Tul. & C. Tul. 1865
Popis
Vytváří 40 až 100 mm vysoká stromata, nejprve žlutá, později olivově hnědá a nakonec černá. Plodná jazykovitá část je pokryta drobnými bradavkami a směrem dolů se zužuje do stopky s povrchem hladkým nebo vrásčitým. Pod povrchem půdy vytváří žlutá vlákna přisedající k hostitelské houbě.
Dužnina světle žlutá.
Výtrusný prach bílý.
Cizopasí na jelenkách (Elaphomyces) zanořených v zemi. Listnaté a jehličnaté lesy a parky, od srpna do listopadu. Jen místy je hojnější.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal, Tomáš Chaluš
Literatura
 |
Fellner R. (2016): Atlas krkonošských mechorostů, lišejníků a hub 2, Správa Krkonošského národního parku |
|
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha |
|
Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha |
