Disciotis venosa

Disciotis venosa (Pers.) Arnould 1893

terčovnice síťnatá

Systematika

Popis

Plodnice je apotheciální, miskovitého, později až talířovitě rozprostřeného tvaru a tenké dužniny; často bývá značně nepravidelná a až 200 mm široká. Vnitřní povrch je žlutohnědý až kaštanově hnědý, ve středu často poněkud světlejší, spíše drobně, avšak zřetelně hrbolkatý, ve středu prohloubený a často výrazně laločnatě zvrásněný. Vnější povrch je světlejší, špinavě bělavý, světle okrový či světle šedohnědý, drobně plsatnatý až hnědě šupinkatý. K substrátu plodnice přisedá velmi krátkým třeněm.

Dužnina je v celé plodnici dosti tenká, křehká a chrupavčitá, bělavá, za čerstva více či méně zřetelně zapáchá po chloru, její chuť je nenápadná.

Výtrusný prach je zbarven bíle.

Výtrusy jsou oválné, 19–25 x 11–15 µm velké.

Výskyt

Terčovnice síťnatá roste od dubna do května zejména v lužních lesích pod jasany, v porostech devětsilu a pod., popř. i v sadech, zahradách a listnatých hájích, a to spíše vzácně.

Možná záměna

Této poměrně charakteristické jarní houbě se zřejmě nejvíce podobá destice chřapáčová (Discina ancilis), která obyčejně vyrůstá z mrtvého dřeva jehličnanů (a to rovněž zjara) a nezapáchá po chloru. Jde o chutný jedlý druh. Podobné jsou i ostatní, velmi vzácné druhy destic (Discina).

V úvahu připadá též záměna za podobné, hnědě zbarvené a miskovitě tvarované druhy řasnatek (Peziza), které jsou spíše drobnější a jejich dužnina bývá tenčí.

Kuchyňské využití

Jedlý a chutný druh. Chemický zápach dužniny varem ustupuje. Vzhledem k řídkému výskytu je však radno zvážit upřednostnění ochrany této houby před jejím sběrem.

Autorství textů: Vavřinec Klener
Autorství obrázků: Vavřinec Klener

Literatura

	Fellner R. (2016): Atlas krkonošských mechorostů, lišejníků a hub 2, Správa Krkonošského národního parku
	Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
	Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha
	Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání
	Holec J., Beran M. a kol. (2006): Červený seznam hub (makromycetů) České republiky, Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, Praha
	Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha
	Gerrit J. Keizer (2005): Encyklopedie Houby. Rebo Productions CZ, Dobřejovice, 2. vydání

Nálezy

  0072-2015-0003 (25.04.2015, Praha)