Dermoloma cuneifolium (Fr.) Singer ex Bon 1986
čirůvečka klínolupenná
Systematika
Fungi Basidiomycota Agaricomycetes Agaricales Tricholomataceae Dermoloma |
Synonyma
Dermoloma atrocinereum (Pers.) P.D. Orton 1960
Tricholoma cuneifolium (Fr.) P. Kumm. 1871
Stručný popis
Klobouk je široký 20–50 mm, sklenutý nebo zvoncovitý, později ploše rozprostřený, suchý, matný, sametový, šedavý, šedohnědý, uprostřed tmavší, často rozpukaný.
Lupeny jsou spíše řídké, s četnými lupénky, křehké, bělavé nebo našedlé, u třeně vykrojené.
Třeň je válcovitý, 20–70 x 5–12 mm, na bázi někdy vřetenovitě zúžený, bělavý, krémový nebo (stříbřitě) našedlý, jemně podélně vláknitý, suchý.
Dužnina je křehká, bělavá, později šednoucí. Vůně a chuť jsou výrazně moučné.
Výtrusný prach je bílý.
Výtrusy jsou široce oválné, 5–6,5 x 4–5 µm, průsvitné, hladké, neamyloidní.
Výskyt
Roste od září do listopadu, roztroušeně až vzácně, obvykle ve skupinách, nejčastěji na otevřených stanovištích, na suchých nehnojených trávnících, v sadech nebo světlých lesích. Upřednostňuje zásadité půdy.
Možná záměna
Podobné mohou být některé čirůvky (Tricholoma), od kterých ji odlišuje pokožka klobouku složená z kyjovitých buněk.
Čirůvečka Josserandova (Dermoloma josserandii) a čirůvečka trávníková (Dermoloma pseudocuneifolium) mají amyloidní výtrusy.
Pravděpodobně se jedná o komplex více druhů, pro účely našeho atlasu si však vystačíme s širším pojetí druhu (sensu lato).
Kuchyňské využití
Je nejedlá.
Autorství obrázků: Radim Dvořák, Martin Slavičínský
Literatura
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha | |
Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha | |
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha | |
Holec J., Beran M. a kol. (2006): Červený seznam hub (makromycetů) České republiky, Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, Praha |