Cortinarius saturninus (Fr.) Fr. 1838
pavučinec modromasý
Systematika
|
Fungi Basidiomycota Agaricomycetes Agaricales Cortinariaceae Cortinarius |
Synonyma
Cortinarius cohabitans P. Karst. 1879
Stručný popis
Klobouk je 30–80 mm široký, nejprve polokulovitý s podehnutým okrajem, později sklenutý až rozprostřený se širokým středovým hrbolkem. Pokožka klobouku je hygrofánní, za vlhka (kaštanově) hnědý, někdy s fialovými odstíny, při zasychání až hnědookrový. Okraj klobouku je dlouho ověšen zbytky závoje. Pavučinka je bělavá.
Lupeny jsou šedohnědé, nafialovělé, nakonec rezavě hnědé.
Třeň je válcovitý nebo kyjovitý, 50–100 x 5–15 (20) mm, bělavý, v mládí v horní části nafialovělý, pod páskem zprvu souvisle pokrytý bělavými, postupně mizejícími vlákny závoje.
Dužnina je bělavá, nahnědlá, v horní části třeně nafialovělá.
Makrochemické reakce: KOH – podle Consiglio a kol. (2006) pokožka klobouku hnědá, NaOH – podle Soop (2009) bez reakce.
Exsikát černohnědý s šedým třeněm.
Výtrusy jsou eliptické, 7–9 x 4–5 µm, středně bradavčité.
Výskyt
Roste od července do října, roztroušeně, často na travnatých místech mimo les, někdy v trsech. Mykorhizu tvoří s vrbami, osikami, pravděpodobně i jinými listnáči, podle Hagara (2014) i se smrky.
Možná záměna
Pavučinec dvojtvárný (Cortinarius biformis) nevytváří trsy, roste v lesích pod smrkem a borovicí.
Pod osikami roste pavučinec hájový (Cortinarius lucorum), má o něco větší výtrusy (8–10,5 x 5,5–7 µm).
Kuchyňské využití
Je nejedlý.
Literatura
 |
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha |
|
Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha |
|
Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání |
|
Soop K. (2009): Cortinarius in Sweden, Twelfth revised edition, Mora |
|
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha |
|
Kauffman C. H. (1932): Cortinarius, North American Flora, Volume10, Part 5, The New York Botanical Garden |
