Cortinarius pseudoglaucopus

Cortinarius pseudoglaucopus (J. Schäff. ex. Mos.) Quadr. 1985

pavučinec šedonohý

Systematika

Synonyma

Cortinarius elotoides M.M. Moser & McKnight 1995
Cortinarius violaceolimbatus M.M. Moser 1967
Phlegmacium elotum (Fr.) M.M. Moser 1960
Phlegmacium pinetorum M.M. Moser 1953
Phlegmacium pseudoglaucopus 1960
Phlegmacium pseudoglaucopus Jul. Schäff. ex M.M. Moser 1960

Stručný popis

Klobouk je 80–100 mm široký, nejprve polokulovitý, později sklenutý, nakonec ploše sklenutý, olivově šedý nebo olivově hnědý, vrostle vláknitý. Pavučinka je žlutá nebo bělavá.

Lupeny jsou světle šedookrové, někdy s nafialovělým nebo olivovým odstínem.

Třeň je válcovitý, na bázi s hlízou, 40–80 x 10–20 mm, na bázi s ohraničenou hlízou, šedofialový, šedoolivový, někdy žlutoolivový.

Dužnina je našedlá, často s olivovým odstínem, v horní části třeně v mládí nafialovělá. Vůně a chuť jsou ředkvové, podle Soop (2009) je chuť někdy nahořklá.

Makrochemické reakce: KOH – na pokožce klobouku podle Ludwig (2017) nevýznačná, v dužnině někdy žlutá. Podle Soop (2009) reaguje pokožka klobouku s NaOH oranžově až hnědě.

Výtrusy jsou mandlovité nebo citronovité, 11–13 x 7–8 µm, hrubě bradavčité.

Výskyt

Roste od srpna do října pod borovicemi, méně často pod smrky.

Možná záměna

Pavučinec sivonohý (Cortinarius glaucopus) má dlouho fialové lupeny a menší výtrusy.

Kuchyňské využití

Podle Antonín (2006) je jedlý.

Autorství obrázků: Oldřich Jindřich

Literatura

	Soop K. (2009): Cortinarius in Sweden, Twelfth revised edition, Mora
	Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha