Cortinarius praestans

Cortinarius praestans Cordier 1870

pavučinec náramkovcový

Systematika

Synonyma

Cortinarius berkeleyi Cooke 1883
Cortinarius torvus var. berkeleyi (Cooke) Boud. 1907
Cortinarius variecolor var. herculaneus Fr.
Phlegmacium praestans (Cordier) M.M. Moser 1960

Popis

Klobouk je široký 100–250 mm, v mládí polokulovitý, pak klenutý až ploše rozložený se zvlněným okrajem, dlouho podvinutý. Na povrchu slizký, zprvu fialový, pak hnědofialový až hnědorůžový a nakonec hnědý. Na povrchu s bělavými šupinkami tvořenými rozpadajícím se velem. Od okraje klobouku směrem k temeni do poloviny poloměru radiálně vrásčitý.

Lupeny v počtu 110–130 jsou ke třeni připojené, v mládí světle šedofialové, pak hnědé. Ostří lupenů mírně hrbolaté, stejnobarvé.

Pavučinka je hustá, bílá, dlouho vytrvávající.

Třeň je kyjovitý s vroubenou bází, 80–150 x 20–50 mm, na vroubení báze až 80 mm široký. Povrch suchý, bělavě prstencovitě vláknitý, v mládí s prosvítající modrou barvou. Bazální mycelium smetanově bílé.

Dužnina je plná i u dospělých plodnic, smetanově bílá, na řezu v místě připojení klobouku ke třeni světle modrofialová. Vůně téměř žádná, snad jen u báze slabě ovocně medová. Chuť mírná.

Makrochemické reakce: KOH 30% – na pokožce klobouku a v dužnině zprvu slabě žlutá, pak žlutohnědá, na povrchu třeně a v bázi téměř bez reakce a na lupenech slabě hnědá.

Pod UV světlem se na lupenech objevují živě žluté skvrny; tyto skvrny jsou také na klobouku, třeni a v dužnině, jsou však jen slabě zbarvené a nevýrazné.

Výtrusný prach je okrově rezavý.

Výtrusy jsou mandlovité, 14–18,5 x 7–9,5 µm, na povrchu s hrubě bradavčitou ornamentikou.

Výskyt

Roste od srpna do listopadu vzácně pod listnatými stromy, především na zásaditých půdách. Jako jeho mykorhizní partneři jsou nejčastěji uváděny buky, často však roste i pod duby, lípami, habry a lískami, v jižní Evropě pod kaštanovníky.

Možná záměna

Pavučinec náramkovcový (Cortinarius praestans) patří k několika málo druhům pavučinců, které jsou spolehlivě určitelné již makroskopicky. Jeho typickým znakem jsou mohutné plodnice, hnědofialová pokožka klobouku a bělavý kyjovitý třeň. Vyznačuje se také v rámci rodu neobvykle velkými výtrusy, odborná literatura uvádí délku jeho výtrusů až 18 nebo dokonce 20 µm.

Makroskopicky podobný může být pavučinec modrolilákový (Cortinarius cumatilis), zvláště pak jeho varieta Cortinarius cumatilis var. robustus, případně pavučinec statný (Cortinarius balteatus), ty však rostou pod smrky a mají menší výtrusy. Pod smrky roste i blízce příbuzný Cortinarius blattoi (u nás dosud nebyl zaznamenán), který má však výtrusy dlouhé nejvýše 12 µm.

Na podobných stanovištích jako pavučinec náramkovcový (Cortinarius praestans) roste pavučinec hnědofialový (Cortinarius balteatocumatilis), opět dobře rozlišitelný dle velikosti výtrusů.

Kuchyňské využití

Přestože je považován za jedlý a chutný druh (viz například Holec a kol. (2012)), nelze jej ke konzumaci doporučit a měli bychom jej chránit.

Autorství textů: Tereza Tejklová, Jan Kramoliš
Autorství obrázků: Michal Mikšík

Literatura

	Tejklová T., Kramoliš J. (2015): Pavučinec náramkovcový - Cortinarius praestans, vzácný druh listnatých lesů.
	Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
	Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha
	Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání
	Soop K. (2009): Cortinarius in Sweden, Twelfth revised edition, Mora
	Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha
	Holec J., Beran M. a kol. (2006): Červený seznam hub (makromycetů) České republiky, Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, Praha
	Knížek R. (2003): Pavučinec náramkovcový - Cortinarius praestans (Cordier) Saccardo.
	Bona L. M. G. (1994): El género Cortinarius
	Orton P. D. (1955): Cortinarius I