Cortinarius porphyropus (Alb. & Schwein.) Fr. 1838
pavučinec porfyronohý
Systematika
|
Fungi Basidiomycota Agaricomycetes Agaricales Cortinariaceae Cortinarius |
Synonyma
Agaricus porphyropus Alb. & Schwein. 1805
Myxacium porphyropus (Alb. & Schwein.) P. Kumm. 1871
Stručný popis
Klobouk je 40–80 mm široký, nejprve polokulovitý nebo sklenutý, nakonec rozprostřený, často se širokým středovým hrbolkem. Pokožka klobouku je žlutookrová nebo šedookrová, v mládí při okraji nafialovělá, vrostle (hnědě) vláknitá nebo s tmavšími vodnatými skvrnami. Pavučinka je šedofialová.
Lupeny jsou spíše husté, v mládí sytě fialové nebo šedofialové, při poranění tmavnoucí, v dospělosti šedohnědé.
Třeň je válcovitý, na bázi kyjovitý, 30–100 x 5–10 (v bázi široký až 15) mm, zprvu bělavý nebo našedlý, pokrytý pomíjivými nafialovělými vlákny závoje.
Dužnina je fialová, někdy bělavě vybledající, při poranění tmavší (purpurová). Vůně nevýrazná, spíše příjemná, ovocná, nasládlá, medová, podle Soop (2009) někdy také hořkomandlová.
Makrochemické reakce: KOH – podle Ludwig (2017) negativní.
Výtrusy jsou eliptické, 8,5–10,5 x 5–6 µm, spíše hrubě bradavčité.
Výskyt
Roste především pod břízami, podle Holec a kol. (2006) pod buky, podle Ludwig (2017) také pod duby a lískami, výjimečně pod smrky a borovicemi.
Možná záměna
Pavučinec načervenalý (Cortinarius purpurascens) má tmavší klobouk v mládí často s výrazně fialovým okrajem.
Pavučinec fialovoporfyrový (Cortinarius subporphyropus) podle Soop (2009) vytváří výrazně menší plodnice a má delší výtrusy (až 13 µm).
Kuchyňské využití
Je nejedlý.
Literatura
 |
Soop K. (2009): Cortinarius in Sweden, Twelfth revised edition, Mora |
|
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha |
|
Holec J., Beran M. a kol. (2006): Červený seznam hub (makromycetů) České republiky, Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, Praha |
|
Orton P. D. (1955): Cortinarius I |
|
Kauffman C. H. (1932): Cortinarius, North American Flora, Volume10, Part 5, The New York Botanical Garden |
