Cortinarius olearioides Rob. Henry 1987
pavučinec hnědožlutý
Systematika
|
Fungi Basidiomycota Agaricomycetes Agaricales Cortinariaceae Cortinarius |
Synonyma
Cortinarius subfulgens P.D. Orton 1960
Phlegmacium subfulgens (P.D. Orton) M.P. Christ. 1960
Stručný popis
Klobouk je široký 40–100 mm, nejprve polokulovitý nebo sklenutý, později ploše sklenutý až plochý, oranžově žlutý až oranžově hnědý, ve stáří žlutohnědý. Pavučinka je světle žlutá.
Lupeny jsou husté, žluté až oranžově žluté, reznoucí.
Třeň je válcovitý, zakončený širokou ohraničenou hlízou, 40–70 x 15–25 (v hlíze široký až 50) mm, žlutý, od báze hnědnoucí.
Dužnina je bělavá, ve třeni světle žlutá až žlutá. Vůně je nevýrazná, chuť mírná.
Makrochemické reakce: KOH – podle Knudsen, Vesterholt a kol. (2018) na pokožce klobouku červená, v dužnině šedorůžová.
Výtrusy jsou citronovité nebo mandlovité, 9–11 x 5,5–6,5 µm, hrubě bradavčité.
Výskyt
Roste od srpna do listopadu, pod listnatými stromy (buk, dub, habr, líska) na vápnitých půdách.
Možná záměna
Pavučinec zlatonohý (Cortinarius elegantissimus) má větší výtrusy.
Kuchyňské využití
Podle Hagara (2014) je nejedlý.
Poznámky k systematice
Myko atlas: V souladu například s Knudsen, Vesterholt a kol. (2018) nebo Soop (2009) považujeme Cortinarius subfulgens P. D. Orton 1960 za synonymum.
Myko atlas: S pavučincem hnědožlutým (Cortinarius olearioides) je v odborné literatuře často zaměňován pavučinec zářivý (Cortinarius fulmineus Fr. 1838). Pavučinec zářivý (Cortinarius fulmineus) považujeme za problematický druh. Je vyřazen z klíče a běžnému uživateli zůstává nepřístupný.
Literatura
 |
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha |
|
Soop K. (2009): Cortinarius in Sweden, Twelfth revised edition, Mora |
|
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha |
