Cortinarius meinhardii Bon 1986
pavučinec Meinhardův
Systematika
|
Fungi Basidiomycota Agaricomycetes Agaricales Cortinariaceae Cortinarius |
Stručný popis
Klobouk je široký 40–100 mm, nejrpve polokulovitý, později sklenutý až plochý, někdy se širokým středovým hrbolem, za vlhka lepkavý, v mládí žlutý nebo žlutoolivový, na temeni žlutohnědý, později olivově až rezavě hnědý, někdy políčkovitě rozpraskávající. Pavučinka je bílá nebo nažloutlá.
Lupeny jsou husté, v mládí zářivě žluté až žlutoolivové.
Třeň je kyjovitý, 40–100 x 10–25 mm, na bázi obvykle s ohraničenou hlízou, žlutý, se žlutými, později hnědoolivovými vlákny závoje.
Dužnina je žlutá. Vůně je výrazná, kořeněná, avšak obtížně definovatelná, spíše nepříjemná. Chuť je mírná.
Makrochemické reakce: KOH – podle Consiglio a kol. (2004) na pokožce klobouku červenohnědá, v dužnině hnědoolivová.
Výtrusy jsou mandlovité nebo citrónovité, 9,5–11 x 5,5–6,5 µm, hrubě bradavčité.
Výskyt
Roste od července do listopadu, vzácně, v jehličnatých lesích pod smrkem, jedlemi nebo borovicemi.
Možná záměna
Podobně zbarvené druhy – pavučinec překrásný (Cortinarius splendens), pavučinec vápnomilný (Cortinarius alcalinophilus), pavučinec citrónový (Cortinarius citrinus) nebo pavučinec modrající (Cortinarius glaucescens) – rostou pod listnáči.
Kuchyňské využití
Podle Mikšík (2015) je nejedlý, podle Hagara (2014) dokonce smrtelně jedovatý.
Literatura
 |
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha |
|
Soop K. (2009): Cortinarius in Sweden, Twelfth revised edition, Mora |
