Cortinarius joguetii Melot 1989
pavučinec sladkovonný
Systematika
|
Fungi Basidiomycota Agaricomycetes Agaricales Cortinariaceae Cortinarius |
Synonyma
Calonarius odoratus s. auct.
Cortinarius odoratus (M.M. Moser) M.M. Moser 1967
Popis
Klobouk je v mládí polokulovitý, později klenutý, 30–80 mm v průměru, na temeni s tmavšími nahnědlými přitisklými šupinkami, které jsou tvořeny zbytky univerzálního vela. Pokožka klobouku silně slizká, žlutozelená, vrostle radiálně tmavěji vláknitá. Okraj klobouku jen v mládí podvinutý, u starších plodnic ostrý.
Lupeny jsou v počtu 95–110, s hojnými lupénky, vysoké až 8 mm, ke třeni zúženě připojené, v mládí světle narůžovělé, později hlínově žluté. Ostří lupenů jemně hrbolaté, stejnobarvé.
Kortina je vláknitá, žlutá, dlouho vytrvávající.
Třeň je mírně kuželovitý až válcovitý s vroubenou bází, 60–100 mm vysoký a 15–20 mm, na vroubení báze až 35 mm široký. Povrch je suchý, na světle žlutém podkladu stejnobarevně vláknitý. Bazální mycelium je sírově žluté.
Dužnina je světle nažloutlá, u mladých plodnic slabě fialovějící v místě připojení třeně ke klobouku. Vůně je velmi silná – její intenzita může působit až nepříjemně; připomíná syntetickou jablečnou esenci. Chuť je mírná.
Makrochemické reakce: KOH 30% – na pokožce klobouku a na třeni vínově červená, v dužnině téměř negativní.
Pod UV světlem se na klobouku, třeni a na lupenech objevují žluté skvrny.
Výtrusný prach je rezavě hnědý.
Výtrusy jsou mandlovité až citronovité, na povrchu s hrubě bradavčitou ornamentikou, (9,2) 9,5–11,5 (12) x (5) 5,5–6,5 (6,6) µm; Q = 1,59–1,99 (průměrné hodnoty 10,8 x 6 µm, Q = 1,8).
Bazidie jsou tetrasporické, kyjovité, 30–40 x 8–9,5 µm, s bazálními přezkami. Ostří lupenů je částečně fertilní. Cheilocystidy jsou kyjovité, 15–23 x 6–9,5 µm.
Výskyt
Pavučinec sladkovonný (Cortinarius joguetii) roste velmi vzácně pouze v nejteplejších oblastech České republiky. Uvádí se růst pod duby, habry a buky. Upřednostňuje zásadité půdy.
Možná záměna
Pavučinec sladkovonný (Cortinarius joguetii) je charakteristický žlutozelenými plodnicemi s lupeny v mládí narůžovělými a s velmi silnou vůní, která je přirovnávána ke květům pomerančovníku, karamelu nebo sys jablečné pěně do koupele. Vůně může být velmi intenzívní.
Pavučinec zelený (Cortinarius atrovirens) má od mládí žluté lupeny a voní po pepři neo po květech kopytníku evropského.
Pavučinec fialovožlutý (Cortinarius inochlorus) má podobnou vůni jako pavučinec zelený.
Pavučinec jablkový (Cortinarius prasinus) má plodnice zbarvené spíše v odstínech žluté barvy, lupeny žluté až olivově šedé a jeho dužnina je bez výrazné vůně.
Pavučinec modrající (Cortinarius glaucescens) má zprvu šedožluté, později olivověhnědé lupeny a slabou zemitou vůni.
Pavučinec citronobarvý (Cortinarius citrinus) se odlišuje zelenožlutými lupeny a nevýraznou pepřovou vůní.
 |
 |
Autorství textů: Tereza Tejklová, Jan Kramoliš
Autorství obrázků: Jan Kramoliš
Poznámky k systematice
Encyklopedie Antonín (2006) uvádí pro pavučinec sladkovonný latinské jméno Cortinarius crocolitus Quél., což je podle Species Fungorum synonymum pro Cortinarius triumphans Fr. 1838.
Literatura
 |
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha |
|
Tejklová T., Kramoliš J. (2014): Vzácné a zajímavé pavučince ČR. Cortinarius joguetti - pavučinec sladkovonný. |
|
Soop K. (2009): Cortinarius in Sweden, Twelfth revised edition, Mora |
|
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha |
|
Holec J., Beran M. a kol. (2006): Červený seznam hub (makromycetů) České republiky, Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, Praha |
