Cortinarius ionochlorus Maire 1937
pavučinec fialovožlutý
Systematika
|
Fungi Basidiomycota Agaricomycetes Agaricales Cortinariaceae Cortinarius |
Stručný popis
Klobouk je široký 40–100 mm, nejprve polokulovitý, později ploše sklenutý, plochý až mělce prohloubený, v mládí a za vlhka slizký, zelený s olivovými odstíny, na temeni tmavší.
Lupeny jsou středně husté, v mládí fialové nebo šedofialové, podle Kříž (2016) někdy jen žlutookrové, nakonec rezavě hnědé.
Třeň je válcovitý s odsedlou hlízou, 40–70 x 10–15 (v hlíze široký až 30) mm, žlutý nebo žlutozelený. Myceliální plsť je žlutá.
Dužnina je žlutá až zelenožlutá. Vůně je nevýrazná nebo lehce kořeněná (pepřová). Chuť je mírná.
Makrochemické reakce: KOH – na pokožce klobouku podle Consiglio a kol. (2003) nevýznačná, podle Kříž (2016) sytě tmavohnědá, v dužnině nevýznačná.
Výtrusy jsou citronovité, někdy mandlovité, 9,5–11 x 5,5–6,5 µm.
Výskyt
Roste od srpna do listopadu v teplých dubových lesích na vápnitých půdách.
Možná záměna
Pavučinec zelený (Cortinarius atrovirens) roste ve vyšších plohách. Má žlutozelené lupeny.
Pavučinec jablkový (Cortinarius prasinus) reaguje s KOH na pokožce klobouku čeveně, v dužnině růžově. Má žlutozelené lupeny.
Kuchyňské využití
Je nejedlý.
Literatura
 |
Kříž M. (2016): Pavučinec zelenofialový - Cortinarius ionochlorus - v České republice a v Itálii. |
|
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha |
|
Gerault A. (2005): Cortinariales, version 2.0 |
|
Bona L. M. G. (1994): El género Cortinarius |
