Cortinarius hinnuleus Fr. 1838
pavučinec kolouší
Systematika
|
Fungi Basidiomycota Agaricomycetes Agaricales Cortinariaceae Cortinarius |
Popis
Klobouk je 30–80 mm široký, nejprve polokulovitý nebo kuželovitý s podehnutým okrajem, později nízce sklenutý až prohloubený, obvykle se středovým hrbolkem. Pokožka klobouku je hygrofánní, v mládí žlutohnědá až oranžově hnědá, při zasychání světlejší. Pavučinka je bílá.
Lupeny jsou řídké, v mládí okrově až oranžově hnědé, nakonec rezavě hnědé.
Třeň je válcovitý, 30–100 x 5–15 mm, žlutohnědý, od báze hnědnoucí, pod páskem zdobený bílými zbytky závoje.
Dužnina je světle žlutohnědá. Vůně je výrazně zemitá. Chuť je svíravá.
Makrochemické reakce: KOH – podle Consiglio a kol. (2006) na pokožce klobouku i v dužnině hnědá.
Exsikát je rezavě hnědý.
Výtrusy jsou široce eliptické až téměř kulovité, 7–8,5 x 5–6,5 µm, hrubě bradavčité.
 |
Výskyt
Roste od července do října, spíše hojně, v listnatých lesích, ale i v parcích, pod duby, břízami, topoly, buky, lískami, lipami a habry.
Možná záměna
Podobný pavučinec jedlový (Cortinarius abietinus) roste v jehličnatých lesích, dužnina je bez výraznější vůně.
Pavučinec šafránonohý (Cortinarius safranopes) vytváří o něco menší plodnice, dužnina v bázi třeně reaguje s alkáliem do černofialova.
Kuchyňské využití
Je nejedlý.
 |
 |
 |
 |
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal
Literatura
 |
Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání |
|
Soop K. (2009): Cortinarius in Sweden, Twelfth revised edition, Mora |
|
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha |
|
Gerault A. (2005): Cortinariales, version 2.0 |
|
Bona L. M. G. (1994): El género Cortinarius |
|
Kauffman C. H. (1932): Cortinarius, North American Flora, Volume10, Part 5, The New York Botanical Garden |
Nálezy
0066-2020-0229 (25.10.2020, Středočeský kraj)
