Cortinarius flexipes

Úvodní stránka

Myko atlas - Cortinarius flexipes

Cortinarius flexipes (Pers.) Fr. 1838

pavučinec pelargoniový

Systematika

Fungi
Basidiomycota
Agaricomycetes
Agaricales
Cortinariaceae
Cortinarius

Synonyma

Agaricus flexipes Pers. 1801
Cortinarius flexipes var. flexipes (Pers.) Fr. 1838
Cortinarius paleifer Svrček 1968
Cortinarius paleiferus Svrček 1968
Gomphos flexipes (Pers.) Kuntze 1891
Hydrocybe flexipes (Fr.) M.M. Moser 1953
Telamonia flexipes (Pers.) Wünsche 1877

Popis

Klobouk je široký 10–40 mm, nejprve kuželovitý, později zvoncovitý, nakonec plochý, obvykle s výrazným (ostrým, kuželovitým) středovým hrbolem, hygrofánní, v mládí a za vlhka tmavě šedohnědý nebo rezavě hnědý, často s fialovými nebo purpurovými odstíny, za sucha světlejší, šedookrový. Pokožka je dlouho hustě pokryta bílými odstávajícími šupinkami. Okraj klobouku je zprvu podehnutý, v mládí spojený se třeněm bílými vlákny vela (pavučinky), později zbytky závoje ověšený.

Lupeny jsou spíše řídké, šedofialové, později rezavě hnědé, u třeně vykrojené a úzce připojené, jindy široce připojené, někdy zoubkem sbíhavé, se stejnobareveným nebo světlejším ostřím.

Třeň je válcovitý, 40–100 x 2–6 mm, hnědý, šedohnědý, v mládí (zejména v horní části) nafialovělý, zdobený bílými vločkami ze zbytků vela. Zbytky vela mohou na třeni vytvářet také nepravidelné mramorování nebo pásování.

Dužnina je hnědá, žlutohnědá nebo rezavě hnědá, v horní části třeně a na přechodu mezi třeněm a kloboukem někdy (v mládí) nafialovělá. Voní obvykle výrazně po pelargoniích. Chuť je mírná.

Výtrusný prach je rezavě hnědý.

Výtrusy jsou eliptické, středně bradavčité, 8–10 x 5–6 µm.

Výskyt

Roste od srpna do října, dosti hojně, ve vlhkých jehličnatých lesích, nejčastěji pod smrky, často v mechu nebo přímo na rašeliništích. Uváděn je i pod listnáči (buk).

Možná záměna

Je popsáno několik variet, které jsou v odborné literatuře někdy považovány za samostatné druhy.

Pavučinec plevnatý (Cortinarius paleaceus) – častěji uváděn jako Cortinarius flexipes var. flabellus – se vyznačuje absencí fialových odstínů a méně vyvinutým velem.

Pavučinec meduňkový (Cortinarius diasemospermus) voní po listech meduňky. Roste pod listnáči.

Pavučinec vatovitý (Cortinarius gossypinus) roste pod vrbami. Je bez vůně.

Pavučinec plstnatý (Cortinarius hemitrichus) roste pod břízami. Je bez vůně.

Kuchyňské využití

Je nejedlý.

Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Tomáš Chaluš, Karel Tejkal

Poznámky k systematice

Encyklopedie Antonín (2006) uvádí jako samostatné druhy pavučinec pelargoniový (Cortinarius paleiferus Svrček) a pavučinec promodralý (Cortinarius flexipes (Pers.) Fr.). Species Fungorum považuje Cortinarius paleiferus Svrček 1968 za synonymum pro Cortinarius flexipes (Pers.) Fr. 1838. MycoBank jméno Cortinarius paleiferus nezná.

Myko: Cortinarius paleiferus Svrček 1968 je synonymem pro Cortinarius flexipes (Pers.) Fr. 1838.

Literatura

	Fellner R. (2016): Atlas krkonošských mechorostů, lišejníků a hub 2, Správa Krkonošského národního parku
	Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
	Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha
	Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání
	Soop K. (2009): Cortinarius in Sweden, Twelfth revised edition, Mora
	Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha
	Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha
	Kauffman C. H. (1932): Cortinarius, North American Flora, Volume10, Part 5, The New York Botanical Garden