Cortinarius bivelus (Fr.) Fr. 1838
pavučinec dvojzávojný
Systematika
|
Fungi Basidiomycota Agaricomycetes Agaricales Cortinariaceae Cortinarius |
Synonyma
Agaricus bivelus Fr. 1818
Cortinarius insolitus Rob. Henry 1981
Cortinarius suilloclarus Reumaux 2002
Gomphos bivelus (Fr.) Kuntze 1891
Hydrocybe bivela (Fr.) M.M. Moser 1953
Telamonia bivela 1877
Stručný popis
Klobouk je 30–80 mm široký, s dlouho podehnutým okrajem, nejprve polokulovitý, později sklenutý, nakonec až rozprostřený. Pokožka klobouku je slabě hygrofánní, žlutookrová až oranžově hnědá, vrostle vláknitá, v mládí pokrytá postupně pomíjejícími vlákny závoje. Pavučinka je bílá.
Lupeny jsou spíše řídké, rezavě okrové, nakonec rezavě hnědé.
Třeň je kyjovitý, 60–120 x 10–15 (v bázi třeně široký až 25) mm, bělavý, v mládí v horní části namodralý, pod páskem pokrytý bohatým bílým, později hnědnoucím závojem.
Dužnina je bělavá, okrově mramorovaná, při vrcholu třeně někdy namodralá. Vůně je nevýrazná, trochu ředkvová nebo nasládlá, někdy však i výraznější. Chuť je mírná.
Makrochemické reakce: KOH – podle Consiglio a kol. (2006) na pokožce klobouku hnědočerná.
Exsikát - klobouk je hnědý až tmavě hnědý, třeň bělavý, našedlý.
Výtrusy jsou eliptické, 8–10 x 5–6 µm, jemně až středně bradavčité.
Výskyt
Roste v září a v říjnu, roztroušeně, v lesích i mimo les, pod břízami.
Možná záměna
Pavučinec vlnonosný (Cortinarius laniger).
Kuchyňské využití
Je nejedlý.
Literatura
 |
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha |
|
Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha |
|
Soop K. (2009): Cortinarius in Sweden, Twelfth revised edition, Mora |
|
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha |
|
Kauffman C. H. (1932): Cortinarius, North American Flora, Volume10, Part 5, The New York Botanical Garden |
