Cortinarius aureofulvus M.M. Moser 1952
pavučinec zlatooranžový
Systematika
|
Fungi Basidiomycota Agaricomycetes Agaricales Cortinariaceae Cortinarius |
Synonyma
Calonarius aureofulvus (M.M. Moser) Niskanen & Liimat. 2022
Phlegmacium aureofulvum (M.M. Moser) M.M. Moser 1960
Stručný popis
Klobouk je široký 40–100 mm, nejprve polokulovitý s podehnutým okrajem, později sklenutý až rozprostřený se širokým středovým hrbolkem. Pokožka klobouku je za vlhka mírně slizká nebo lepkavá, v mládí při okraji žlutá nebo zelenožlutá, na temeni žlutoranžová, v dospělosti oranžově až rezavě hnědá. Pavučinka je bělavá až světle (citronově) žlutá.
Lupeny jsou husté, dlouho zelenožluté, nakonec rezavě olivově hnědé.
Třeň je válcovitý, na bázi s hlízou, 40–100 x 10–20 (v hlíze široký až 35) mm, zelenožlutý, v horní části někdy s šedomodrým odstínem, pokrytý bělavými nebo žlutými vlákny závoje.
Dužnina je bělavá, pod pokožkou třeně zelenožlutá, výjimečně v horní části třeně šedomodrá. Vůně je nevýrazná. Chuť je mírná.
Makrochemické reakce: KOH – na pokožce klobouku jasně červená, dužnina načervenalá.
Výtrusy jsou mandlovité až citronovité, 9–11,5 x 6–7 µm, hrubě bradavčité.
Výskyt
Roste od srpna do října, vzácně, v jehličnatých lesích. Mykorhizní symbiont smrků a borovic, pravděpodobně i jedlí.
Možná záměna
Pavučinec zlatonohý (Cortinarius elegantissimus) roste pod buky a má výrazně větší výtrusy.
Kuchyňské využití
Je nejedlý.
 |
 |
Autorství obrázků: Tomáš Chaluš
Poznámky k systematice
Antonín (2006) uvádí pavučinec zlatoplavý (Cortinarius aureofulvus M.M. Moser), Holec a kol. (2006) pavučinec zlatooranžový (Cortinarius aureofulvus M. M. Moser). V číselníku AOPK (2015) najdeme pavučinec zlatožlutý.
Literatura
 |
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha |
|
Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha |
|
Soop K. (2009): Cortinarius in Sweden, Twelfth revised edition, Mora |
|
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha |
|
Holec J., Beran M. a kol. (2006): Červený seznam hub (makromycetů) České republiky, Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, Praha |
