Cortinarius armillatus

Úvodní stránka

Myko atlas - Cortinarius armillatus

Cortinarius armillatus (Fr.) Fr. 1838

pavučinec náramkovitý

Systematika

Fungi
Basidiomycota
Agaricomycetes
Agaricales
Cortinariaceae
Cortinarius

Synonyma

Agaricus armillatus Fr. 1818
Gomphos armillatus (Fr.) Kuntze 1891
Hydrocybe armillata (Fr.) M.M. Moser 1953
Telamonia armillata 1877

Popis

Klobouk je 50–120 mm široký, s dlouho podehnutým okrajem, nejprve polokulovitý nebo zvoncovitý, později sklenutý až rozprostřený, často se širokým středovým hrbolkem. Pokožka klobouku je slabě hygrofánní, oranžová, žlutooranžová až červenohnědá, vláknitá nebo jemně šupinkatá. Okraj klobouku mladých plodnic bývá ověšen červenými zbytky závoje. Pavučinka je bílá.

Lupeny jsou středně husté, v mládí okrové, brzy oranžově hnědé, nakonec rezavě hnědé.

Třeň je válcovitý, na bázi kyjovitý, 60–120 (200) x 10–15 (v bázi až 30) mm, bělavý, s věkem hnědnoucí. Zbytky oranžového až rumělkového závoje vytváří na spodní části třeně nápadné nepravidelné pásování.

Dužnina je bělavá nebo krémová, pod pokožkou klobouku a třeně oranžová. Vůně je nevýrazně ředkvová. Chuť je mírná.

Makrochemické reakce: KOH podle Consiglio a kol. (2004) v dužnině hnědá až černohnědá; NaOH podle Soop (2009) na vláknech závoje červená, jinde negativní. Dle našich zkušeností může KOH 30% pokožku klobouku zbarvovat zeleně, pokožku třeně modrofialově, v obou případech s vínově červeným halo.

Výtrusný prach je rezavě hnědý.

Výtrusy jsou oválné nebo mandlovité, 9–12 x 6–7 µm, středně bradavčité, dextrinoidní.

Výskyt

Roste od července do října, dosti hojně, v listnatých a smíšených lesích pod břízami, na kyselých půdách.

Možná záměna

Pavučinec Bulliardův (Cortinarius bulliardii) má zářivě oranžovou jen spodní část třeně, klobouk a horní část třeně jsou zbarveny fádně do hněda.

Pavučinec purpurový (Cortinarius paragaudis) vytváří menší plodnice, roste vzácně pod jehličnany, má výrazně menší výtrusy (6,5–7,5 x 5–6 µm).

Pod břízami roste také pavučinec (Cortinarius roseoarmillatus), má řidší závoj a menší výtrusy (7–8 x 5–6 µm).

Kuchyňské využití

V literatuře je obvykle uváděn jako jedlá houba nižší kvality.

Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal

Literatura

	Fellner R. (2016): Atlas krkonošských mechorostů, lišejníků a hub 2, Správa Krkonošského národního parku
	Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
	Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha
	Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání
	Soop K. (2009): Cortinarius in Sweden, Twelfth revised edition, Mora
	Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha
	Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha
	Kauffman C. H. (1932): Cortinarius, North American Flora, Volume10, Part 5, The New York Botanical Garden