Clitocybe phaeophthalma

Clitocybe phaeophthalma (Pers.) Kuyper 1981

strmělka vodopisná

Systematika

Synonyma

Clitocybe fritilliformis (Lasch) Gillet 1874
Clitocybe hydrogramma (Bull.) P. Kumm. 1871
Singerocybe phaeophthalma (Pers.) Harmaja 1988

Popis

Klobouk je široký 15–50 mm, v mládí oble vyklenutý a současně vprostřed úzce pupkovitě nálevkovitý, s okraji podehnutými, posléze je zploštělý, ve středu vmáčklý. Je bílý, hedvábně šedobílý až slonovinový, značně hygrofánní, čímž se zvýrazňuje radiální prosvítavé rýhování jeho okraje. V hyfách pokožky klobouku (pileipellis) se vyskytují četné měchýřovitě nadmuté buňky velikosti cca 12–20 x 17–30 µm, pod mikroskopem dosti nápadné, vyplněné světlolomným obsahem.

Lupeny jsou nápadně řídké a dlouze sbíhavé, pravidelně oble prohnuté, relativně vysoké (asi 2 mm), v barvě klobouku.

Třeň je válcovitý, 20–50 mm dlouhý a 3–5 mm široký, uvnitř s úzkou štěrbinovitou dutinou, zbarvený jako klobouk, popřípadě o něco sytější.

Dužnina je bílá, vatovitá. Vyznačuje se nepříjemnou, poněkud ostrou chutí a zejména čpavě aromatickým nasládlým zápachem, připomínajícím pach strmělky mlženky (Clitocybe nebularis) anebo i čirůvky bílé (Tricholoma album).

Výtrusy jsou mandlovité, hladké, velké jen 4,5–6,3 x 2,9–4,7 µm. Přezky na hyfách přítomny.

Výskyt

Roste roztroušeně v humózních listnatých lesích, zvláště, nikoli však výhradně, v bučinách, převážně na podzim.

Možná záměna

Strmělku vodopisnou lze zaměnit za celou řadu světlých strmělek, namátkou za strmělku potůčkovou (Clitocybe rivulosa), strmělku listomilnou (Clitocybe phyllophila), strmělku bělostnou (Clitocybe candicans), ale třeba i strmělku středobarvou (Clitocybe metachroa), lze ji však od nich poměrně snadno odlišit mikroskopicky podle měchýřovitých buněk v pokožce klobouku, na základě typického nepříjemně nasládlého pachu a většinou i podle charakteristického vzhledu plodnic, jejichž lupeny jsou řídké a dlouze sbíhavé.

Kuchyňské využití

Strmělka vodopisná bývá udávána jako mírně jedovatá houba.

Autorství textů: Vavřinec Klener
Autorství obrázků: Vavřinec Klener

Literatura

	Fellner R. (2016): Atlas krkonošských mechorostů, lišejníků a hub 2, Správa Krkonošského národního parku
	Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
	Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha
	Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha
	Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha
	Hagara L. (1992): Huby - dvojníky. Obzor, Bratislava

Nálezy

  0072-2021-0008 (19.09.2021, Praha)