Clitocybe odora

Úvodní stránka

Myko atlas - Clitocybe odora

Clitocybe odora (Bull.) P. Kumm. 1871

strmělka anýzka

Systematika

Fungi
Basidiomycota
Agaricomycetes
Agaricales
Tricholomataceae
Clitocybe

Synonyma

Agaricus odorus Bull. 1784
Agaricus trogii Fr. 1838
Agaricus virens Scop. 1772
Agaricus viridis Huds. 1778
Clitocybe trogii (Fr.) Sacc. 1887
Clitocybe virens (Scop.) Sacc. 1887
Clitocybe viridis (With.) Gillet 1874
Geophila aeruginosa (Curtis) Quél. 188
Gymnopus odorus (Bull.) Gray 1821
Lepista odora (Bull.) Harmaja 1976
Rubeolarius odorus (Bull.) Raithelh. 1981

Popis

Klobouk je široký 30–80 mm, nejprve polokulovitý s podehnutým okrajem, později široce sklenutý, nakonec plochý nebo mírně prohloubený, suchý, matný, ojíněný, jemně vrostle vláknitý, v mládí zelenavě namodralý, v dospělosti vybledající do světle šedavých odstínů, někdy okrovějící, nejvíce uprostřed klobouku. Okraj je v dospělosti ostrý, často zvlněný.

Lupeny jsou husté, poměrně tenké, šedavě nazelenalé, později blednoucí do krémových odstínů. U třeně jsou široce připojené nebo mírně sbíhavé.

Třeň je válcovitý, 20–70 x 5–12 mm, často pokroucený, v barvě klobouku nebo o něco světlejší, na bázi s bílým myceliem.

Dužnina je v barvě plodnice. Silně voní po anýzu, chuť je jemně kořeněná.

Výtrusný prach je bílý.

Výtrusy jsou elipsoidní, 7–9 x 4–5,5 ?m, průsvitné, hladké.

Výskyt

Roste od července do listopadu, hojně, obvykle ve skupinách, v lesích všech typů.

Možná záměna

V mládí je díky zelenomodrým odstínům a výrazné vůni prakticky nezaměnitelná. Starší vybledlé plodnice, které si však zčásti zachovávají původní vůni, lze zaměnit za jiné druhy strmělek, případně za mechovku obecnou (Clitopilus prunulus), která má však narůžovělý výtrusný prach.

Podobnou vůni má například strmělka vonná (Clitocybe fragrans).

Kuchyňské využití

Je označována jako jedlá houba vhodná do směsí s jinými druhy hub.

Autorství textů: Martin Bartůšek, Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal

Literatura

	Fellner R. (2016): Atlas krkonošských mechorostů, lišejníků a hub 2, Správa Krkonošského národního parku
	Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
	Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha
	Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha
	Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha
	Gerrit J. Keizer (2005): Encyklopedie Houby. Rebo Productions CZ, Dobřejovice, 2. vydání
	Ladislav Hagara (1993): Atlas hub. Neografia, Martin