Clitocybe nebularis

Úvodní stránka

Myko atlas - Clitocybe nebularis

Clitocybe nebularis (Batsch) P. Kumm. 1871

strmělka mlženka

Systematika

Fungi
Basidiomycota
Agaricomycetes
Agaricales
Tricholomataceae
Clitocybe

Synonyma

Agaricus nebularis Batsch 1789
Clitocybe alba (Bataille) Singer 1951
Clitocybe robusta Peck 1896
Clitocybe stenophylla P. Karst. 1881
Gymnopus nebularis (Batsch) Gray 1821
Lepista nebularis (Batsch) Harmaja 1974
Omphalia nebularis (Batsch) Quél. 1886

Popis

Klobouk je široký 50–150 (200) mm, masitý, nejprve sklenutý, ojíněný, s podehnutým okrajem, později plochý až mírně prohloubený, někdy se širokým středovým hrbolkem, nehygrofánní, bělavý, šedý až šedohnědý, při okraji obvykle světlejší, suchý a matný.

Lupeny jsou husté, úzké, bělavé, později krémové, ke třeni široce připojené až mírně sbíhavé.

Třeň je válcovitý, 50–100 x 15–30 mm, směrem k bázi obvykle rozšířený, v mládí až kyjovitý, bělavý nebo světle šedý, podélně vláknitý, na bázi bíle plstnatý.

Dužnina je bělavá, v mládí tuhá, masitá, ve stáří vatovitá. Vůně je silná, moučně nasládle aromatická, druhově typická. Chuť je proměnlivá, popisovaná jako mírná, sladká, aromatická, nakyslá nebo nahořklá.

Výtrusný prach je bělavý nebo nažloutlý.

Výtrusy jsou eliptické 5,5–8 x 3,5–4,5 µm, průsvitné, hladké.

Výskyt

Roste velmi hojně, od konce srpna do prosince, obvykle ve skupinách, pruzích nebo kruzích, ve všech typech lesů, ale i v křovinách, parcích, zahradách. Rozkládá dřevní zbytky a opad.

Možná záměna

Intenzívní, specificky aromatická vůně je vždy důležitým znakem odlišující strmělku mlženku od ostatních podobně stavěných či zbarvených strmělek, stejně jako od jiných méně příbuzných druhů. Je výrazná zejména u mladších plodnic.

Strmělka kyjonohá (Ampulloclitocybe clavipes) má obvykle šedivou, o něco tmavší pokožku klobouku, menší plodnice s výrazně kuželovitým nebo kyjovitým třeněm, a to i v dospělosti.

Vzácná strmělka šedoplstnatá (Clitocybe alexandri) má také o něco tmavší klobouk. Roste ve vyšších polohách a upřednostňuje zásadité půdy.

Strmělka veliká (Infundibulicybe geotropa) vytváří užší štíhlé plodnice, v dospělosti s výrazně trychtýřovitým kloboukem.

Existuje i bílá varieta strmělky mlženky (Clitocybe nebularis var. alba). Specifická vůně však zůstává.

Záměna je možná i za některé bílé nebo našedlé druhy čirůvek, čirůvku kosatcovou (Lepista irina) a čirůvku zamlženou (Lepista panaeolus), ty však mají nesbíhavé lupeny a liší se i ornamentovanými výtrusy.

V houbařských atlasech se často objevuje varování před záměnou s nebezpečně jedovatou závojenkou olovovou (Entoloma sinuatum). Ta roste především v nejteplejších měsících roku, její lupeny jsou v mládí nažloutlé a stářím růžoví od barevného výtrusného prachu.

Poznámky

Zejména starší plodnice mohou být napadeny vzácnou parazitickou houbou kukmákem příživným (Volvariella surrecta).

Kuchyňské využití

Strmělka mlženka je krásná a masitá houba lákající ke sběru. Je jedlá, pro někoho cenná pozdní dobou výskytu, citlivějším osobám však může způsobit žaludeční problémy. Komu není její vůně nepříjemná, zpravidla ji může konzumovat bez obtíží. Doporučuje se delší tepelná úprava.

Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal, Tomáš Chaluš

Literatura

	Fellner R. (2016): Atlas krkonošských mechorostů, lišejníků a hub 2, Správa Krkonošského národního parku
	Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
	Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha
	Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání
	Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha
	Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha
	Gerrit J. Keizer (2005): Encyklopedie Houby. Rebo Productions CZ, Dobřejovice, 2. vydání
	Ladislav Hagara (1993): Atlas hub. Neografia, Martin