Clavariadelphus pistillaris

Clavariadelphus pistillaris (L.) Donk 1933

kyj Herkulův

Systematika

Popis

Plodnice je kyjovitého tvaru, příčného průřezu přibližně kruhového, na bázi užší, směrem vzhůru se rozšiřující, někdy jen mírně, jindy je v horní části výrazně palicovitě zduřelá, s temenem obvykle oble zakončeným. Dosahuje výšky 50–200 mm.

Povrch plodnice je pokryt hymeniem; je více či méně vrásčitý, místy spíše hladký, na některých místech naopak zbrázděný hlubšími rýhami. Zbarven je v odstínech žluté, nejprve bledě či jasně žlutě, posléze okrově žlutě až hnědožlutě; báze plodnice bývá často světlejší, zejména spodní polovina plodnice však také často nabývá špinavě hnědofialových tónů.

Dužnina je bílá, nenápadné vůně a nahořklé chuti.

Výrusný prach je žlutavé barvy

Výtrusy jsou oválné, 10–13 x 5–7 µm velké.

Výskyt

Roste zpravidla od srpna do listopadu, spíše vzácně v listnatých, často bukových lesích, zejména na vápencovém podloží. Pokud se objeví, vyrůstá často v početných skupinách či tzv. "čarodějných kruzích".

Možná záměna

Kyji Herkulovu jsou podobny další druhy kyjů.

Kyj uťatý (Clavariadelphus truncatus) je velmi vzácný druh jehličnatých lesů na vápencích vyšších poloh; odlišuje se zejména nápadně zploštělým vrcholem plodnice a nasládlou chutí dužniny.

Kyj jazýčkovitý (Clavariadelphus ligula) roste hlavně v jehličnatých lesích, místy poměrně hojně. Jeho plodnice jsou relativně drobné a útlé, povrch jeho plodnic výrazně svraskalý.

Velice vzácný kyj žlutotemenný (Clavariadelphus xanthocephalus) je velmi podobným druhem, odlišitelným zejména menšími výtrusy.

Rovněž velmi vzácný kyj citronový (Clavariadelphus flavoimmaturus) má drobnější, jasně žluté plodnice.

Kuchyňské využití

Kyj Herkulův bývá udáván za jedlou houbu, není však příliš chutný – dužnina je nahořklá. Nadto je vzácný, nejde proto o druh vhodný ke sběru.

Autorství textů: Vavřinec Klener
Autorství obrázků: Karel Tejkal, Vavřinec Klener

Literatura

	Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
	Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha
	Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha
	Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha
	Gerrit J. Keizer (2005): Encyklopedie Houby. Rebo Productions CZ, Dobřejovice, 2. vydání

Nálezy

  0071-2019-0274 (15.09.2019, Středočeský kraj)