Cladonia gracilis (L.) Willd. 1787
dutohlávka štíhlá
Systematika
|
Fungi Ascomycota Lecanoromycetes Lecanorales Cladoniaceae Cladonia |
Synonyma
Baeomyces gracilis (L.) Ach. 1803
Capitularia gracilis (L.) Flörke 1810
Cenomyce gracilis (L.) Dufour 1817
Lichen gracilis L. 1753
Popis
Stélka je dvojtvará.
Primární stélka je lupenitá. Bazální šupiny jsou drobné a řídké (mizející), nejvýše 2 mm široké, vroubkované, shora šedozelené až šedohnědé, na spodní straně bělavé.
Podécia jsou 10–60 mm dlouhá, málo větvená, štíhlá, obvykle jen 0,5–2 mm v průměru, hnědozelená, hojně s olivovými odstíny, ve spodní části až hnědočerná, zakončená hnědou (hnědoolivovou) špičkou nebo pohárkem, často velmi úzkým. Okraj pohárku může být zoubkatý, někdy z něj vyrůstají prstovité výrůstky, na jejichž vrcholu se může tvořit další pohárek. Povrch podécií je políčkovitě rozpraskaný, někdy hladký.
Apothécia jsou hnědá, spíše vzácná. Askospory jsou úzce eliptické, 10–15 x 3–4,5 µm. Na vrcholu podécií, zejména při okrajích pohárků nacházíme hojné, drobné a hnědé pyknidy, kde se vytvářejí konidie (pyknospory) o velikosti 6–7 x 0,5–1 µm.
Makrochemické reakce: C–, K–, KC–, Pd+ červená.
Reakce UV: negativní.
Výskyt
Roste hojně, od nížín až do hor, zejména na písčitých nebo kamenitých půdách, na vřesovištích, ve skalních úžlabinách.
Možná záměna
Dutohlávka je dosti proměnlivá, popsána je řada variet.
Dutohnávka lupenonosná (Cladonia phyllophora) se vyznačuje různě deformovanými a nepravidelně roztřepenými podécii s kontrastně políčkovitým povrchem a s hojnými šupinami typu primární stélky.
 |
 |
 |
 |
 |
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal
Literatura
 |
Halda J., Kučera J., Koval Š. (2016): Atlas krkonošských mechorostů, lišejníků a hub 1, Správa Krkonošského národního parku |
