Cladonia furcata (Huds.) Schrad. 1794
dutohlávka rozsochatá
Systematika
|
Fungi Ascomycota Lecanoromycetes Lecanorales Cladoniaceae Cladonia |
Popis
Stélka je dvojtvará.
Primární stélka je lupenitá. Bazální šupiny jsou zaobleně laločnaté, bez soredií, 2–5 mm široké, shora zelenoolivové až hnědé, na spodní straně bělavé. Později mizí.
Podécia jsou 20–50 (80) mm dlouhá (Halda a kol. (2016) uvádí délku podécií až 100 mm, Rabšteinek a kol. (1987) až 150 mm), větvená, obvykle jen 1–2 mm v průměru, v místě větvení perforovaná, někdy mezi větvením až podélně rozpukaná, zelenobíle políčkovitá (síťkovaná), někdy hladká, vždy bez sorédií, jen vzácně s několika šupinami připomínající primární stélku. Nevytváří pohárky. Vrcholky větvení jsou tenké, zaoblené.
Apothécia na koncích větviček jsou hnědá. Ve vřecku je 8 výtrusů (askospory) o velikosti 9–18 x 2,5–3,5 µm. Na koncích větviček se vytváří také hnědé pyknidy s konidiemi (pyknospory, nepohlavní výtrusy) velkými 3–8 x 0,5–1 µm.
Makrochemické reakce: C–, K± žlutá, KC–, Pd+ červená.
Reakce UV: negativní.
Výskyt
Roste roztroušeně, od nížin až do hor, zejména na sušších a světlejších lokalitách, při okrajích lesů, v trávě, na vřesovištích, ve skalních úžlabinách.
Možná záměna
Dutohlávka rozsochatá je dosti proměnlivá. Může vypadat dosti odlišně za vlhka a při zasychání.
Dutohlávka štíhlá (Cladonia gracilis) vytváří na konci podécií často pohárky.
Dutohlávka lupenonosná (Cladonia phyllophora) nemá perforovaná podécia, naopak zde obvykle najdeme hojné šupiny připomínající primární stélku.
 |
 |
 |
 |
 |
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal
Literatura
 |
Halda J., Kučera J., Koval Š. (2016): Atlas krkonošských mechorostů, lišejníků a hub 1, Správa Krkonošského národního parku |
Nálezy
0066-2023-0180 (20.05.2023, Středočeský kraj)
