Choiromyces meandriformis Vittad. 1831
bělolanýž obecný
Systematika
|
Fungi Ascomycota Pezizomycetes Pezizales Tuberaceae Choiromyces |
Synonyma
Choiromyces venosus (Fr.) Th. Fr. 1909
Popis
Plodnice vyrůstá pod zemí, v dospělosti částečně vystupuje nad povrch půdy. Tvarem i velikostí připomíná bramboru, velikost až 90 (150) mm, povrch je bělavý až hnědavý, hladký, často políčkovitě rozpukaný, případně rezavě skvrnitý.
Dužnina tvrdá, tuhá, masitá, bělavá, šedě nebo okrově žilnatě mramorovaná. V dospělosti silně aromatická, kořeněné chuti.
Výtrusný prach žlutavý.
Roste nepříliš hojně v lesích všech typů, především na hlinitopísčitých a jílovitých půdách, od července do září.
Možná záměna
Nezkušený houbař by mohl bělolanýž zaměnit za některý z pestřců (Scleroderma), které ale mají v dospělosti dužninu téměř černou.
Podobné mohou být i další pod zemí rostoucí houby, například lanýž letní (Tuber aestivum).
Kuchyňské využití
Jedlá houba použitelná zamlada v čerstvém stavu jako koření do polévek nebo pod masa. Pravým lanýžům se ovšem chuťově nevyrovná.
 |
 |
 |
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Tomáš Chaluš
Literatura
 |
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha |
|
Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha |
|
Kotlaba F. (2011): Růst bělolanýže obecného - Choiromyces meandriformis v jihočeské zahradě. |
|
Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání |
|
Burel J. (2008): Bělolanýž obecný - Choiromyces maeandriformis. |
|
Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha |
|
Ladislav Hagara (1993): Atlas hub. Neografia, Martin |
Nálezy
0066-2016-0033 (26.06.2016, Středočeský kraj)
