Calocera viscosa (Pers.) Fr. 1821
krásnorůžek lepkavý
Systematika
|
Fungi Basidiomycota Dacrymycetes Dacrymycetales Dacrymycetaceae Calocera |
Popis
Plodnice jsou keříčkovité, 20–80 mm vysoké. Jednotlivé větvičky jsou asi 2 mm tlusté, válcovité, hladké, za vlhka slizké a zlatožluté, lesklé, v sušším období spíše oranžově žluté, na vrcholu s jednoduchou až krátce rozvětvenou trojitou špičkou. Součástí plodnice je dlouhý kořenovitý oddenek (třeň) prorůstající substrátem, bíle plstnatý.
Dužnina je za vlhka tuhá, chrupavčitá, pružná, za sucha rohovitá, po opětovném zvlhnutí se však pružná konzistence dužniny obnovuje. Chuť a vůně jsou nevýrazné.
Rouško (hymenium) nacházíme na celém povrchu nadzemní části plodnice.
Výtrusný prach je bělavý až světle žlutookrový.
Výtrusy jsou elipsoidní až ledvinovité, 8–13 x 3,5–5 µm, průsvitné, hladké, v době zralosti nejvýše s jednou přehrádkou.
Výskyt
Roste velmi hojně, za příhodných podmínek celoročně, nejvíce v létě a na podzim u pařezů a na odumřelém dřevě (kořenech) jehličnatých stromů, především smrků, často zdánlivě ze země.
Možná záměna
Krásnorůžek vidlený (Calocera furcata) vytváří menší plodnice do výšky 30 mm, větvené obvykle až na vrcholu větviček. Zralé výtrusy jsou jedenkrát až třikrát přehrádkované.
Krásnorůžek rohovitý (Calocera cornea) vytváří drobné nevětvené (růžkaté) plodnice, především na dřevě listnáčů.
Kyjovečka svazčitá (Clavulinopsis corniculata) má větvičky na vrcholu větvené do tvaru písmene U.
Kuchyňské využití
Je nejedlý, v malém množství jej však může použít pro ozdobu do salátů nebo k zavařovaným houbám, kde si uchovává zajímavý tvar i barvu.
 |
 |
 |
 |
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal, Tomáš Chaluš
Literatura
 |
Fellner R. (2016): Atlas krkonošských mechorostů, lišejníků a hub 2, Správa Krkonošského národního parku |
|
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha |
|
Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha |
|
Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání |
|
Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha |
|
Gerrit J. Keizer (2005): Encyklopedie Houby. Rebo Productions CZ, Dobřejovice, 2. vydání |
Nálezy
0066-2023-0260 (01.09.2023, Jihočeský kraj)
0066-2023-0258 (31.08.2023, Jihočeský kraj)
0071-2023-0094 (20.08.2023, Plzeňský kraj)
0071-2022-0292 (25.09.2022, Plzeňský kraj)
0071-2019-0515 (16.11.2019, Praha)
0071-2019-0518 (09.09.2019, Plzeňský kraj)
