Buchwaldoboletus lignicola

Buchwaldoboletus lignicola (Kallenb.) Pilát 1969

hřib dřevožijný

Systematika

Synonyma

Boletus lignicola Kallenb. 1829
Gyrodon lignicola (Kallenb.) Heinem. 1951
Phlebopus lignicola (Kallenb.) M.M. Moser ex Groves 1962
Pulveroboletus lignicola (Kallenb.) E.A. Dick & Snell 1965
Xerocomus lignicola (Kallenb.) Singer 1942

Stručný popis

Klobouk je široký 30–80 mm, nejprve polokulovitý s podehnutým okrajem, později poduškovitě sklenutý. Pokožka klobouku je nápadně tlustá, suchá, žlutohnědá, oranžově hnědá, někdy narezlá, jemně plstnatá, postupně však olysávající, v dospělosti někdy rozpraskaná.

Rourky jsou v mládí žluté, výrazně na třeň sbíhavé, s drobnými stejnobarevnými okrouhlými póry, v dospělosti až 8 mm vysoké, až 1 mm široké, při poranění modrající nebo zelenomodrající.

Třeň je válcovitý nebo vřetenovitý, 30–100 x 10–25 mm, často excentrický, v horní části žlutý, směrem k bázi postupně až rezavě hnědý, s drobnými plstnatými vločkami (bez síťky). Bazální mycelium je sírově žluté.

Dužnina je bělavá nebo krémová, pod pokožkou klobouku nahnědlá, ve třeni žlutá, někdy narezlá, na řezu plodnicí nad rourkami mírně modrající. Vůně je nevýrazná, někdy uváděna jako pryskyřičná. Chuť je mírná až nakyslá.

Výtrusný prach je hnědoolivový.

Výtrusy jsou úzce elipsoidní až vřetenovité, 6–10 x 3–4,5 µm, hladké.

Výskyt

Roste od července do října, vzácně, na tlejících pařezech nebo kořenech jehličnanů, zejména smrků, borovic nebo modřínů, nalezen byl údajně i na hrušni nebo na třešni. Často se vyskytuje spolu s hnědákem Schweinitzovvým (Phaeolus schweinitzii), jejich vzájemný vztah je však nejasný. V novější literatuře se objevuje názor, že hřib dřevožijný na podhoubí hnědáku Schweinitzova parazituje.

Možná záměna

Hřiby rodu Buchwaldoboletus jsou jedinými hřibovitými houbami, které rostou výhradně na tlejícím dřevě.

Velmi podobný je ještě o něco vzácnější hřib sírový (Buchwaldoboletus hemichrysus), který vytváří větší plodnice, jeho klobouk je v mládí zářivě (sírově) žlutý a dužnina se na řezu výrazně zbarvuje do modra.

Podloubník siný (Gyrodon lividus) má také rourky sbíhavé na třeň, avšak v mládí s velmi drobnými póry a roste pod olšemi.

Kuchyňské využití

Je pravděpodobně jedlý, pro vzácnost však kuchyňsky bezvýznamný.

Autorství obrázků: Oldřich Jindřich

Literatura

	Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
	Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání
	Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha
	Holec J., Beran M. a kol. (2006): Červený seznam hub (makromycetů) České republiky, Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, Praha
	Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha

Nálezy

  0071-2016-0001 (20.08.2016, Středočeský kraj)